14 C 451/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], ve znění následných doplnění žaloby, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], přičemž neměl k vozidlu od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalovaný tak podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je povinen uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, kdy vozidlo bylo provozováno v rozporu s tímto zákonem bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Že byl žalovaný skutečným vlastníkem a provozovatelem žalobkyně dovozuje z pojistné smlouvy uzavřené před uvedeným obdobím, ve které se žalovaný označil jako vlastník a provozovatel vozidla. Žalobkyně požadovala zaplacení příspěvku za 28 dní bez pojištění ve výši 1 820 Kč a dále poplatku spojeného s uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně doručila žalovanému výzvu k úhradě, žalovaný však na výzvu nereagoval a nic neuhradil. Kromě dlužné částky žalobkyně požadovala úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dle informací pojišťoven nebylo k osobnímu automobilu [registrační značka], s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, uzavřeno pojištění odpovědnosti v období od [datum] do [datum]. Dle informací z registru vozidel je od [datum] do současnosti evidována jako vlastník vozidla společnost [právnická osoba], a jako provozovatel [celé jméno žalovaného], [datum narození] (tedy nikoliv žalovaný), bytem [obec a číslo]. 4. Žalovaný dne [datum] uzavřel pojistnou smlouvu o pojištění tohoto vozidla, ve smlouvě se označil jako vlastník a provozovatel. Tato smlouva zanikla pro neplacení pojistného k [datum]. Následně žalovaný uzavřel další pojistnou smlouvu k tomuto vozidlu dne [datum], i v této se označil jako vlastník a provozovatel vozidla. 5. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě zákonného příspěvku za období od [datum] do [datum] ve výši 1 820 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, tj. celkem 2 120 Kč, a to do 60 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Následně žalobkyně zasílala žalovanému upomínky. Dne [datum] zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (resp. výzva a upomínky byly zasílány na jméno a adresu žalovaného, datum narození tam uvedeno nebylo). 6. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 7. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [název žalobkyně] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 9. S ohledem na výše uvedená zjištění soud žalobu nemohl shledat důvodnou. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. se má za to, že skutečným vlastníkem a provozovatelem vozidla jsou osoby zapsané v registru vozidel, ani jednou z těchto osob však není žalovaný, jak je uvedeno výše. Jedná se o vyvratitelnou domněnku, lze tedy prokázat, že skutečným vlastníkem je někdo jiný. To se však v této věci nestalo. Vlastníkem zapsaným v registru je leasingová společnost a soud považuje za krajně nepravděpodobné, že by taková společnost převedla vlastnictví k vozidlu, aniž by současně nezajistila i přepis vlastníka. Vzhledem k tomu soud nepovažuje za dostatečný důkaz, že byl žalovaný skutečným vlastníkem a provozovatelem, pouze to, že se jako vlastník a provozovatel označil v pojistných smlouvách (navíc v rozporu s osvědčeními o registraci vozidla, tj. tzv. velký a malý technický průkaz, které jistě musel pojišťovnám při uzavření smlouvy předložit). Není také vyloučeno, aby pojištění sjednala i osoba odlišná od vlastníka a provozovatele. Přitom v tomto případě měl být (evidovaným) provozovatelem vozidla zjevně syn či vnuk žalovaného, což mohlo být důvodem, proč žalovaný pojistné smlouvy k vozidlu uzavřel. 10. Žádný jiný důkaz prokazující, že žalovaný byl skutečným vlastníkem a provozovatelem, žalobkyně nepředložila. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání této skutečnosti a o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání. 11. Soud také musí vyjádřit jistý údiv nad postupem žalobkyně, která se v této věci neobrátila v prvé řadě na leasingovou společnost, která byla v předmětném období (a stále je) evidovaná jako vlastník. Lze předpokládat, že tato společnost by požadovaný příspěvek sama zaplatila, nebo – pokud skutečným vlastníkem nebyla – by doložila, že vlastnictví převedla. Žalobkyně namísto toho žaluje pojistníka, aniž by skutečný stav jakkoliv ověřila a aniž by evidovaný vlastník a provozovatel evidovaný stav popřeli. 12. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno, případně ze zákonné domněnky (§ 133 občanského soudního řádu). Žalobkyně neprokázala, že žalovaný byl skutečným vlastníkem a provozovatelem vozidla, současně žalovaný nebyl ani evidovaným vlastníkem a provozovatelem, takže mu nesvědčí domněnka dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Nebylo tedy prokázáno, že žalovaný je osobou povinnou k zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Proto soud žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.