22 C 19/2022-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 756,86 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na webové stránce [webová adresa], uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 31. 10. 2019 žalovanému poskytl částku 2 300 Kč, kterou žalovaný se sjednanými poplatky (úrokem) ve výši 2 456,86 Kč v dohodnuté lhůtě splatnosti do 29. 11. 2019 nevrátil, resp. nezaplatil na ni ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 456,86 Kč a zákonného úroku z prodlení z celé splatné částky ode dne po její původní splatnosti, tj. ode dne 30. 11. 2019. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavil. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která se z jednání omluvila a požádala o jednání ve své nepřítomnosti, pročež soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný elektronicky jednal s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 2 300 Kč, která mu byla dne 31. 10. 2019 zaslána na účet právním předchůdcem žalobkyně, a která byla na účet žalovaného připsána dne 1. 11. 2019. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k jejímu vrácení do dne 9. 4. 2021 (do tří dnů od doručení výzvy odeslané 3. 4. 2021). 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech sice je obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně (byť značně vágním a nekonkrétním ve vztahu k obsahu předloženého textu smlouvy) o uzavření úvěrové smlouvy a jejích podmínkách, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen jeho elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), anebo alespoň podpis prostý, či jinak zachycen jeho projev vůle směřující k uzavření popsané smlouvy, a to právě v obsahu předloženého textu smlouvy. Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Z tohoto důvodu má soud za to, že žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní), resp. jejím právním předchůdcem, byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (poskytnutá částka), k jejímuž vrácení byl obohacený vyzván (§ 1958 o. z.) do dne určeného výzvou k zaplacení a dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se obohacený dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši k prvnímu dni prodlení). Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení vlády z dlužné jistiny v rozsahu, v jakém byla odůvodněna titulem bezdůvodného obohacení, od prvního dne prodlení až do zaplacení. 7. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení, žalobu co do nároku na úplatu za poskytnutí úvěru, včetně příslušenství a úroků z prodlení z jistiny předcházející dnu následujícímu po splatnosti uvedené ve výzvě ke splnění dluhu, jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,37 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 42,63 %, při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství k datu rozhodnutí částkou 5 799,77 Kč, z níž bylo žalobkyni přiznáno 2 472,59 Kč), pro jeho pasivitu v řízení zjevně žádné náklady řízení nevznikly. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.