22 C 211/2015-729 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Soud úvodem odůvodnění rozsudku předesílá, že v daném řízení bylo rozhodováno o více souvisejících žalobách, které byly postupně spojeny ke společnému projednání, jak je uvedeno níže v tomto rozsudku. V jedné z těchto věcí (sp. zn. 22 C 207/2019) vystupuje žalobkyně v roli žalované a naopak žalovaná v roli žalobkyně. Pro účely tohoto odůvodnění soud pro přehlednost používá označení stran tak, jak vyplývá ze záhlaví rozsudku, pokud není výslovně uvedeno jinak. Dále soud připomíná, že v tomto řízení bylo již dříve rozhodnuto částečným rozsudkem pro zmeškání ze dne 17. 8. 2015, a to žalobním návrhu ze dne 7. 4. 2015. Soud rovněž poukazuje na skutečnost, že v průběhu řízení změnila žalobkyně několikrát svou obchodní firmu (název), a proto pokud je dále v rozsudku označena celým jejím názvem, soud užívá jejího aktuálního označení, jak je uvedeno v záhlaví. Žalobkyně změnila svůj název následovně: [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], [název původní účastnice], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a [název žalobkyně] (k datu vyhlášení rozsudku). 2. Žalobou ze dne 22. 6. 2015 (ve znění jejího doplnění ze dne 22. 9. 2015, 30. 9. 2015 a 30. 11. 2015) se žalobkyně domáhala, aby pohledávka žalované ve výši 19 649 220,20 Kč nebyla uspokojena z rozvrhu výtěžku dražby, která proběhla na základě usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ exekutor“) ze dne 2. 12. 2014 pod č. j. [číslo jednací] a na základě které byl udělen příklep (usnesením téhož exekutora ze dne 15. 1. 2015, č. j. [číslo jednací]) za nejvyšší podání ve výši 608 900 Kč. Předmětem dražby byla bytová jednotka [číslo] umístěná v bytovém domě [adresa] nacházející se v k. ú. [obec], obec Plzeň, včetně souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků. Dražba byla vedena v rámci exekuce vedené proti povinnému [celé jméno svědka], narozenému [datum], bytem [adresa]. Proti uvedené pohledávce žalované vznesla žalobkyně na jednání o rozvrhu rozdělované podstaty (konaném dne 20. 5. 2015) námitku o popření pohledávky, neboť ji považovala za neexistující. Usnesením exekutora ze dne 20. 5. 2015, č. j. [číslo jednací], soudní exekutor vyzval žalobkyni, aby ve smyslu § 337e odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podala návrh podle § 267a odst. 1 o. s. ř. o popření pravosti, výše, skupiny a pořadí pohledávky. Žalobkyně v návaznosti na toto usnesení podala uvedenou žalobu, kterou rozporovala pravost a výši pohledávky a po soudu žádala, aby rozhodl, že pohledávka žalované není pravá a eventuálně, pokud by dospěl k závěru o pravosti pohledávky, aby rozhodl, že její výše činí 1 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že dle informací získaných žalobcem nahlédnutím do spisu vedeného u Okresního soudu [okres] – [anonymizováno] (sp. zn. [spisová značka]) bylo zástavní právo soudcovské, na jehož základě žalovaná přihlásila svou pohledávku do exekuce, nařízeno jako výkon rozhodčího nálezu ze dne 27. 6. 2011 vydaného rozhodkyní [celé jméno svědkyně], advokátkou, se sídlem [adresa] (dále jen„ rozhodčí nález“). Rozhodčím nálezem byla otci žalované (pan [celé jméno svědka]) přiznána částka 20 050 000 Kč, kterou měl v hotovosti zaplatit povinnému [celé jméno svědka] coby zálohu na kupní cenu několika nemovitostí nacházejících se v ČR. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v průběhu rozhodčího řízení nedoložila, kdy a zda vůbec platba, která byla dle rozhodčího nálezu zálohou na kupní cenu nemovitostí, opravdu proběhla. Žalobkyně dále zpochybnila procesní postup rozhodkyně, která měla rozhodčí nález stranám doručit pouze krátkou cestou, což dle jejího názoru nepředpokládá o. s. ř. ani zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Dále namítla, že v rozhodčím spise postrádá jakékoliv potvrzení o zaplacení dané částky, samotná platba pak byla provedena dle jejího názoru v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že rozhodčí nález je dle § 159 odst. 1 a 3 o. s. ř. závazný pouze inter partes, a proto soud ani žalobkyně nejsou rozhodčím nálezem vázáni. Je tedy na žalované, aby prokázala v tomto řízení pravost předmětné pohledávky a případně i její výši. 3. Na žalobu ze dne 22. 6. 2015 reagovala žalovaná vyjádřením ze dne 17. 8. 2015, v němž uvedla, že s návrhem žalobkyně nesouhlasí, předmětná pohledávka je zcela po právu a navrhuje žalobu zamítnout. Uvedla, že pohledávka je pohledávkou zajištěnou soudcovským zástavním právem váznoucím mimo jiné na bytové jednotce [číslo] umístěné v bytovém domě [adresa] nacházející se v k. ú. [okres], obec Plzeň, včetně souvisejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků. Dále uvedla, že uvedená pohledávka ke dni vyjádření v žalobě existuje ve výši 23 685 197 Kč, když povinný [celé jméno svědka] na pohledávku doposud nic nezaplatil. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že existence pohledávky již byla v řízení dostatečně prokázána doposud předloženými důkazy, zejména smlouvou o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 5. 12. 2006, na jejímž základě právní předchůdce žalované (otec žalované, pan [celé jméno svědka]) poskytl povinnému [celé jméno svědka] zálohu na úhradu kupní ceny za převod nemovitostí specifikovaných v čl. I této smlouvy. Dohodou o převodu práv a povinností ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2007 bylo prokázáno, že pohledávka byla postoupena na žalovanou (dceru [celé jméno svědka]) a jí tak svědčí postavení věřitele vůči povinnému. Dodatkem ke smlouvě o uzavření kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2010 bylo dle žalované prokázáno, že povinný skutečně částku 20 050 000 Kč od otce žalované převzal a nevrátil, přičemž současně nedošlo k uzavření předpokládané kupní smlouvy k nemovitostem. Výzvou k vrácení zálohy kupní ceny ze dne 2. 2. 2011 bylo prokázáno, že žalovaná vyzvala povinného v souladu s čl. VII odst. 2 smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy k vrácení složené zálohy ve výši 20 050 000 Kč, čímž se předmětná pohledávka stala splatnou. Přípisem povinného ze dne 1. 6. 2011 bylo prokázáno, že povinný uznal existenci jeho závazku vůči žalované. Existence pohledávky byla následně potvrzena i rozhodčím nálezem. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že uvedený řetězec důkazů podle jejího mínění svědčí o existenci pohledávky ve výši, v jaké byla přihlášena v exekučním řízení. Naopak se domnívá, že nebyl navržen žádný důkaz, jenž by vyvracel existenci pohledávky či její výši. Žalobkyně dle jejího názoru zánik pohledávky ani netvrdí, a pokud tvrdí existenci pohledávky ve výši 1 Kč, nijak to neprokazuje. 4. Žalobkyně následně ke zdejšímu soudu podala žalobu ze dne 30. 6. 2017, která byla před spojením věcí vedena pod spisovou značkou 34 C 288/2017. Žalobkyně touto žalobou žádala soud o určení, že pohledávka žalované vůči povinnému [celé jméno svědka] ve výši 22 154 529,80 Kč neexistuje, a pro případ, že soud určí její existenci, aby určil, že její výše činí 1 Kč. Tuto pohledávku žalovaná přihlásila do exekuce vedené soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka]. Jelikož žalobkyně rozporuje co do základu totožnou pohledávku uplatňovanou v rámci téhož exekučního řízení a v žalobě uvedla prakticky totožnou argumentaci jako v případě žaloby ze dne 22. 6. 2015, soud z důvodu stručnosti v tomto ohledu odkazuje na shora uvedené. Rozdíl v případě této žaloby spočíval ve skutečnosti, že v rámci exekuce byly draženy odlišné nemovitosti, jimiž měla být pohledávka žalované zajištěna prostřednictvím soudcovského zástavního práva. Konkrétně se jednalo o pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres]. Pohledávka žalované měla být v rámci uvedené exekuce uspokojena z rozvrhu rozdělované podstaty ve výši 4 507 161,25 Kč. 5. Žalovaná reagovala na žalobu vyjádřením ze dne 13. 11. 2017, ve kterém zopakovala již shora popsanou argumentaci týkající se pravosti a výše pohledávky a navrhla žalobu zamítnout. 6. Řízení o žalobě bylo spojeno s tímto řízením usnesením ze dne 21. 5. 2019, č. j. 22 C 211/2015-348. 7. Žalobkyně následně ke zdejšímu soudu podala žalobu ze dne 18. 12. 2018, která byla před spojením věcí vedena pod spisovou značkou 22 C 11/2019. Žalobkyně touto žalobou žádala soud o určení, že pohledávka žalované vůči povinnému [celé jméno svědka] ve výši 24 041 970 Kč neexistuje, a pro případ, že soud určí její existenci, aby určil, že její výše činí 1 Kč. Tuto pohledávku žalovaná přihlásila do exekuce vedené soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka]. Jelikož žalobkyně rozporuje co do základu totožnou pohledávku uplatňovanou v rámci téhož exekučního řízení a v žalobě uvedla prakticky totožnou argumentaci jako v případě žaloby ze dne 22. 6. 2015, soud z důvodu stručnosti v tomto ohledu odkazuje na shora uvedené. Rozdíl v případě této žaloby spočíval ve skutečnosti, že v rámci exekuce byly draženy odlišné nemovitosti, jimiž měla být pohledávka žalované zajištěna prostřednictvím soudcovsk