22 C 454/2021-66 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 31. 8. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 5 242,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 22. 2. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa]) smlouvu úvěru [číslo] prostřednictvím webového rozhraní prostředky komunikace na dálku, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalované částku ve výši 5 000 Kč, zaslanou na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,05 Kč a úrokem 147,95 Kč (stanoveným ze sjednaného 36 % ročního úroku za sjednané období) v jedné dohodnuté splátce do 21. 11. 2019, když na poskytnutou částku uhradila pouze 8,50 Kč (jak soud určil dle uvedeného údaje o doposud nesplacené jistině). Žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny 4 991,50 Kč, sjednaného úroku 2 178 Kč, sestávajícího z úroku 147,95 Kč a poplatku za poskytnutí úroku 2 030,05 Kč, a dále úroku za období od 22. 11. 2019 do 16. 10. 2020 vyčísleného částkou 1 619,71 Kč, dále poplatku za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, když toto příslušenství je následně v žalobě označeno souhrnně jako kapitalizovaný úrok ve výši 4 297,71 Kč, a dále jednorázové smluvní pokuty ve výši 250,93 Kč za to, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, a nakonec též nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč za osobní návštěvu žalované, přičemž právní předchůdce postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávky. 3. Žalovaná zůstala po celou dobu neaktivní a k jednání se nedostavila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která požádala soud o projednání věci ve své nepřítomnosti, čímž se vzdala dobrodiní poučení nedostatcích žaloby a jejího doložení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, přičemž z nařízení jednání přes její souhlas ve smyslu § 115a o. s. ř. muselo být žalobkyni zřejmé, že soud nepokládá v této věci v zásadě za možné rozhodnout jen na základě předložených listin. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že osoba disponující osobními údaji žalované a číslem jejího bankovního účtu elektronicky jednala s právním předchůdcem žalobkyně o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalované dočasně poskytnuta částka 5 000 Kč, a to aniž by bylo řádně a s náležitou péčí zjišťováno, zda dotyčná osoba anebo žalovaná je schopna poskytnutou částku jako úvěr splácet. Na účet žalované byla právním předchůdcem žalobkyně zaslána částka 5 000 Kč, která byla na účet žalovaného připsána 20. 8. 2019. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 4. 5. 2021. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2021 vyzvána k zaplacení, resp. vrácení, dlužné částky, a to do 18. 8. 2021, když výzva obsahovala dostatečnou identifikaci platby, aby tato mohla být na účtu žalované ztotožněna s poskytnutou částkou. Žalovaná poskytnutou částku žalobkyni nevrátila, když dříve právnímu předchůdci vrátila pouze částku 8,50 Kč, přičemž v řízení netvrdila ani neprokázala, že by na uvedenou částku uhradila více. 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazech sice je obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalované známy a písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen její elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), anebo podpis prostý, když za takový projev vůle nelze dle názoru soudu považovat sdělení identifikačních údajů žalované, popřípadě dalších neověřených údajů, když taková dispozice neznamená nutně projev vůle právě žalované a především neidentifikuje projev vůle právě s předloženým textem smlouvy. Takovým projevem vůle žalované pak není dle názoru soudu ani žalobkyně provedené označení platby variabilním symbolem ve shodě s úvěrovou smlouvou. Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. Soud dále nevzal za dostatečně konkrétně natvrzené a prokázané skutečnosti ohledně v žalobě popsaného vymáhacího procesu a především vynaložení v žalobě nárokovaných nákladů na tento vymáhaný proces. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalované) věc určená podle druhu (poskytnutá částka), k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána (§ 1958 o. z.) do dne 18. 8. 2021. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se žalovaná dostala do prodlení z doposud nevrácenou částkou (4 991,5 Kč) a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny (4 991,5 Kč) i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné jistiny od prvního dne prodlení až do zaplacení a ve zbytku žalované nároky sestávající z jistiny neodůvodněné bezdůvodným obohacením, smluvní pokuty, a příslušenství mimo prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšný (při zohlednění příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí), nárok na náhradu nákladů řízení, neboť jí vzhledem k její neaktivitě v souvislosti s řízením zjevně žádné náklady nevznikly. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.