22 C 458/2021-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou došlou soudu dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že (pod svým dřívějším názvem [právnická osoba]) s žalovaným uzavřela dne 28. 11. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí jsou všeobecné podmínky a zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova], a která byla ukončena dne 31. 10. 2019 Součástí smlouvy bylo ujednání o pronájmu zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Přístupová karta [číslo] jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Tato technická zařízení, která žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na formuláři o provedení ze dne 28. 11. 2018, a v rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy je nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5000 Kč za nevrácení Set-top box/CA Modul a ve výši 1500 Kč za nevrácení přístupové karty. Na odstoupení od smlouvy byl upozorněn výzvou ze dne 10. 12. 2019, kterou byl současně vyzván k vrácení zařízení. Pro případ nevrácení zařízení byla ve smlouvě v souladu se zvláštními podmínkami pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč, resp. 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Žalovaný přes zaslanou výzvu zařízení nevrátil a přes výzvu zaslanou zástupcem žalobkyně dne 6. 1. 2021 nezaplatil ani smluvní pokutu, a proto žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení od splatnosti dané předžalobní výzvou, od 16. 1. 2021 do zaplacení. 3. K výzvě soudu na doložení sjednání smluvní pokuty za nevrácení přístupové karty ve výši 1 500 Kč žalobkyně vzala před jednáním ve věci svou žalobu co do částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a soud řízení v této části postupem dle § 96 o. s. ř. částečně zastavil. Odůvodnění rozsudku se proto dále nekoncentruje na část, ohledně které bylo řízení zastaveno. 4. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a zůstal po celou dobu neaktivní. 5. Účastníci řízení se k nařízenému jednání nedostavili, když žalobkyně se z jednání omluvila, a soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, jen na základě předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Mezi účastníky byla dne 28. 11. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí jsou všeobecné podmínky a zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova]. Na základě této smlouvy bylo ujednání o pronájmu zařízení Set-top box/CA Modul se sériovým číslem [anonymizováno], jehož převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě byla v souladu s čl. 4 zvláštních podmínek sjednána povinnost žalovaného v případě ukončení smlouvy toto zařízení vrátit do 10 dnů. Výzvou ze dne 10. 12. 2019 byl žalovaný upozorněn, že jeho smlouvy byla k 31. 10. 2019 ukončena a žalovaný byl vyzván k vrácení zapůjčeného zařízení a zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč, která byla pro případ nevrácení zařízení sjednána přímo ve smlouvě. Žalovaný byl k vrácení zapůjčeného zařízení, anebo zaplacení smluvní pokuty následně vyzván opětovně výzvou zástupce žalobkyně ze dne 6. 1. 2021, a to do 15. 1. 2021, tato výzva byla žalovanému zaslána dne 6. 1. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný přesto smluvní pokutu nezaplatil, resp. ničeho takového v řízení netvrdil ani neprokázal. 8. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Součástí smlouvy byla také smlouva o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému technické zařízení. Byla sjednána povinnost v případě ukončení smlouvy vrátit pronajaté zařízení a pro případ nesplnění této povinnosti sjednána smluvní pokuta dle § 2048 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a žalovaný byl povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit poskytnuté přijímací zařízení. Žalovaný tuto povinnost porušil, proto společnosti vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný smluvní pokutu za nevrácení zařízení ani po vyzvání nezaplatil, ocitl se ve smyslu § 1970 občanského zákoníku v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyně po něm oprávněně požaduje též zákonný úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. S ohledem na shora popsané shledal soud nárok žalobkyně v části, ve které nebyl vzat zpět, jako prokázaný a po právu a uložil jej žalovanému k zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, když její neúspěch spočívá v části řízení, které bylo k jejímu zpětvzetí žaloby částečně zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 124,72 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %, při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství k datu rozhodnutí částkou 7 121,46 Kč, z nějž jí bylo přiznáno 5 478,05 Kč). Tyto náklady sestávají ze současně předepisovaného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 121,46 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Žalobkyně s podáním žaloby nezaplatila soudu soudní poplatek, splatný podáním žaloby, a proto jí soud dle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zároveň s rozhodnutím soudu ve věci samé uložil povinnost, aby do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku zaplatila soudní poplatek za žalobu, který činí podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol]. 12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.