29 C 35/2022-66 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 880,11 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že na základě Smlouvy úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet formou 72 měsíčních pravidelných splátkách ve výši 551,18 Kč, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Jelikož však žalovaný nehradil úvěr řádně a včas (na předmětný úvěr hradil částečně), žalobkyně prohlásila dne [datum] celý úvěr za okamžitě splatný. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku ve výši 19 380,11 Kč na jistině dluhu, částku 1 500 Kč na poplatcích (poplatek 300 Kč za zesplatnění úvěru a poplatky za upomínání 2x 600 Kč), dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 670,49 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 951,69 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 26 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,10 % ročně. Bylo ujednáno, že žalovaný bude splácet poskytnuté finanční prostředky v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 551,18 Kč (přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatku). Žalovaný na úvěr hradil pouze částečně. Dopisem ze dne [datum] bylo oznámeno žalovanému zesplatnění celého úvěru. Dále byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne [datum]. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku ve výši 19 380,11 Kč na jistině dluhu, částku 1 500 Kč na poplatcích (viz výše), dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 670,49 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 951,69 Kč od [datum] do zaplacení. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z žalobkyní předložených listinných důkazů, zejména smlouvě o úvěru, upomínek, výpisu z úvěrového účtu, přehledu úvěru, všeobecných obchodních podmínek a dalších listinných důkazů, které jsou přílohou spisu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 6. Žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 7. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2014 Sb. 8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný byl dle této smlouvy povinen úvěr splácet, hradit úroky z úvěru a poplatky. Žalovanému byly poskytnuty z úvěru peněžní prostředky, avšak žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto společnost žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a úvěr zesplatnila. Zesplatnění úvěru nemá vliv na povinnost žalovaného hradit smluvní úrok z úvěru, tato povinnost stále trvá. 9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 288 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 836 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 880,11 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud žalobci přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky. 11. Za další písemné podání žalobkyně, obsahující doplnění žaloby, soud žalobkyni náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta již nepřiznal, neboť skutečnosti v něm uvedené měly být součástí žaloby, a nelze jej tak považovat za účelně provedený úkon právní služby. 12. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.