30 C 310/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 3.784 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, které měl žalovaný vrátit, a to včetně zaplacení ujednaných poplatků, do 30 dnů ode dne jejich poskytnutí. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta. Celková dlužná částka ve výši 3.784 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 2.999 Kč, z poplatků v celkové výši 495 Kč, z účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč a ze smluvních pokut ve výši 90 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5.862 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému téhož dne převodem na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 30 dnů ode dne jejich poskytnutí a zároveň zaplatit ujednané poplatky (za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, za prodloužení splatnosti ve výši 197 Kč) a účelně vynaložené nákladů ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání (celkem 200 Kč). Poplatky a účelně vynaložené náklady byly sjednány odkazem na sazebník platný od 8.4.2018. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny (90 Kč). Celková dlužná částka ve výši 3.784 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 2.999 Kč, z poplatků v celkové výši 495 Kč, z účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč a ze smluvních pokut ve výši 90 Kč. 5. Lze konstatovat, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku ve výši 3.784 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně uhradit veškeré související poplatky a účelně vynaložené náklady. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když ničeho nevrátil a nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ. Nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.784 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.