30 C 312/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 14.995,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12.888 Kč, tj. celkem 27.888 Kč, vrátí nejpozději do 5.6.2021. Žalovaný ovšem poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, když uhradil toliko 4.500,01 Kč s tím, že z této částky byla na jistinu započtena částka ve výši 2.251,40 Kč, pročež nesplacená jistina činí 12.751,39 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala mj. zaplacení jistiny úvěru ve výši 12.751,39 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 507,26 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 11.558,89 Kč, jakožto kapitalizovaného úroku úvěru, co do částky 473 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a co do částky 2.244,24 Kč, jakožto smluvní pokuty, zpět, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 14.276,13 Kč dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla v tento den v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12.888 Kč, tj. celkem 27.888 Kč, vrátí nejpozději do 5.6.2021. Žalovaný ovšem poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, když uhradil toliko částku ve výši 4.500,01 Kč s tím, že z této částky byla na jistinu započtena částka ve výši 2.251,40 Kč, pročež nesplacená jistina činí 12.751,39 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou jistinu, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nevrátil. 6. Lze uzavřít, že žalovaný dosud žalobkyni nevrátil částku ve výši 12.751,39 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na jejímž základě úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení, tj. od 6.6.2021, pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (za období od 6.6.2021 do 29.11.2021 kapitalizovaný částkou ve výši 507,26 Kč). Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby zcela vyhověl (výrok II.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to z důvodu, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení byl v zásadě totožný, pročež za této procesní situace žádnému z účastníků řízení nevzniklo právo na to, aby mu druhý z účastníků řízení musel cokoliv hradit na náhradě nákladů řízení.