30 C 331/2022-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 20.730 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 20.000 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, pročež následně došlo k zesplatnění úvěru k 13.1.2022. Žalovaná načerpala peněžní prostředky v celkové výši 32.941,24 Kč a zaplatila 14.750 Kč. Celková dlužná částka ve výši 20.730 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a ze smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 20.730 Kč, kapitalizovaného úroku úvěru ve výši 2.441,43 Kč, smluvního a zákonného příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] kde byl kromě jiného (koupě zboží [anonymizována dvě slova] za kupní cenu 12.490 Kč) sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20.000 Kč Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Úvěrová sazba byla ujednána ve výši 26,28 % ročně. Peněžní prostředky na nákup zboží měla žalovaná splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 990 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaná načerpala peněžní prostředky v celkové výši 32.941,24 Kč (dne 14.8.2019 částku 11.490 Kč + dne 16.8.2021 částku 20.000 Kč + dne 7.10.2021 částku 1.451,24 Kč) a postupně zaplatila částku ve výši 14.750 Kč. Žalovaná nesplácela splátky úvěru řádně a včas, když se od počátku, kdy ji vznikla povinnost splácet splátky, opožďovala s úhradou víceméně každé jednotlivé splátky, když tyto byly hrazeny opožděno. Následně došlo k zesplatnění úvěru s tím, že žalovaná měla celou dlužnou částku zaplatit nejpozději do 14 dnů ode dne vyhotovení výzvy k zaplacení (viz Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 13.1.2022). Žalovaná v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nezaplatila, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy (viz Předžalobní výzva k plnění ze dne 3.2.2022). Dlužná částka ve výši 20.730 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč (viz část smlouvy o úvěru označené jako DŮSLEDKY NESPLÁCENÍ ÚVĚRU, z níž plyne nárok na toto dílčí plnění) a ze smluvní pokuty ve výši 500 Kč (viz část smlouvy o úvěru označené jako DŮSLEDKY NESPLÁCENÍ ÚVĚRU, z níž plyne nárok na toto dílčí plnění), jak je patrné z listiny označené jako Výpis čerpání, splátek a úhrad. 5. Lze uzavřít, že žalovaná dosud žalobkyni nevrátila, resp. nezaplatila, částku ve výši 20.730 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ), a současně uhradit sjednaný úrok úvěru. Uvedené povinnosti byly žalovanou porušeny, když splátky úvěru nehradila včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru, čímž se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého plnění (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ. Nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.282 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 830 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.171,43 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.