30 C 366/2022-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 2.759,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45.989 Kč (jistina). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2.000 Kč. Žalovaný však splátky nesplácel včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2.759,54 Kč, jež je složena z úroku kapitalizovaného úvěru ve výši 572,10 Kč, z poplatků ve výši 700 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 718,64 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč a z pojistného ve výši 718,80 Kč, spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [anonymizována čtyři slova], s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 45.000 Kč, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 44.748 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 5 % z dlužné částky. Pro případ prodlení byla smluvní stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a konečně bylo mezi smluvní stranami sjednáno pojištění revolvingového úvěru. Žalovaný však splátky nesplácel včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila (dopis ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2.759,54 Kč, jež je složena z úroku úvěru ve výši 572,10 Kč, z poplatků ve výši 700 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 718,64 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč a z pojistného ve výši 718,80 Kč, spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, dlužnou částku v termínu splatnosti, jakož ani později, nezaplatil. 5. Lze konstatovat, že žalovaný nezaplatil částku ve výši 2.759,54 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na jejímž základě byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ), a současně (u) hradit veškeré související poplatky, účelně vynaložené náklady a pojištění. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když měsíční splátky nesplácel včas, v důsledku čeho právní předchůdkyně žalobkyně řádně odstoupila od smlouvy o úvěru (§ 2002 NOZ), čímž se žalovaný zároveň ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve vztahu ke každé jednotlivé splátce, s níž se žalovaný ocitl v prodlení. V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ. Nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů za vymožení pohledávky a poplatků soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.759,54 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.