30 C 439/2022-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 7.104 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému poskytla dne [datum] na základě jeho žádosti ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, které byly splatné dne 26.3.2022. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta, jakož i náklady spojené s uplatněním pohledávky. Celková dlužná částka ve výši 9.704 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 3.000 Kč, z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, ze smluvních pokut ve výši 900 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.704 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému téhož dne převodem na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 30 dnů ode dne jejich poskytnutí a zároveň zaplatit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, ničeho nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, jakož i poplatek za první upomínku ve výši 450 Kč, poplatek za druhou upomínku ve výši 650 Kč a poplatek ve výši 1.500 Kč za náklady spojené s předáním inkasní agentuře. 5. Celková dlužná částka ve výši 9.704 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 3.000 Kč, z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, ze dvou smluvních pokut ve výši 900 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč. 6. Soud z žalobkyní požadovaných dílčích nároků uznal toliko jako důvodný nárok na jistinu ve výši 3.000 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč, na poplatek za první upomínku ve výši 450 Kč a na smluvní pokutu ve výši 900 Kč, tj. celkem 7.554 Kč. Nároky na druhou upomínku ve výši 650 Kč a na poplatek za předání inkasní agentuře ve výši 1.500 Kč, tj. celkem 2.150 Kč, jak bude dále rozvedeno, soud shledal nedůvodnými. 7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně uhradit veškeré související poplatky a účelně vynaložené náklady. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když ničeho nevrátil a nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ. Nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ), pokud se jedná o první upomínku ve výši 450 Kč. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku v tomto rozsahu vyhověl. 9. Pokud se týká poplatků za druhou upomínku ve výši 650 Kč a za předání inkasní agentuře ve výši 1.500 Kč, soud dospěl k závěru, že se žalobkyně těchto svou dílčích nároků domáhala neoprávněně. 10. Soud má za to, že v případě prodlení žalované s vrácením poskytnutých peněžních prostředků a zaplacením ujednaného poplatku za poskytnutí peněžních prostředků (úvěru), je zcela dostačující, pakliže je žalovaný na tuto právní skutečnost, tj. na prodlení s úhradou těchto peněžních prostředků, ze strany žalobkyně písemně upozorněn toliko jednou. Soud je toho názoru, že není zapotřebí, aby žalovaný byl na tutéž právní skutečnost ze strany žalobkyně v rámci jednoho kalendářního měsíce třikrát písemně upozorňován. Je navíc otázkou, zda jednotlivé upomínky byly žalovanému vůbec doručeny, tj. zda se dostaly do jeho dispoziční sféry, a žalovaný tak byl reálně upozorněn na prodlení s úhradou poskytnutých peněžních prostředků, čímž by tyto upomínky splnily zamýšlený účel, resp. zda se upomínka dostala do dispoziční sféry žalovaného ještě předtím, než byla odeslána další upomínka, tj. druhá a třetí. 11. Žalobkyně v rámci tohoto řízení předložila toliko podací lístky. Skutečnost, že žalobkyně předložila podací lístky znamená pouze tolik, že určitá listina adresována žalovanému byla u držitele poštovní licence dána k poštovní přepravě, nikoliv však již, že se tyto listiny skutečně ocitly v dispoziční sféře žalovaného a on měl reálnou možnost se s nimi seznámit. 12. Soud se kloní k závěru, že smyslem a účelem druhé upomínky a následné informace o předání celé věci inkasní agentuře (třetí upomínky) nebylo primárně žalovaného informovat o tom, že se ocitl v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, resp. o tom, že vůči němu může žalobkyně zahájit soudní řízení, nýbrž pravým smyslem a účelem bylo z žalovaného (úvěrovaného) získat nad rámec ostatních ujednaných věcí ještě další peněžní prostředky, čemuž soud nehodlá poskytovat právní ochranu. 13. Soud se nikterak nehodlá zastávat žalovaného. Poskytnuté peněžní prostředky je třeba vrátit a pakliže se žalovaný ocitl v prodlení s jejich vracením, resp. se zaplacením poplatku za poskytnutí peněžních prostředků, je vcelku logické, že nastoupí sankce, a to např. v podobě ujednané smluvní pokuty nebo poplatku za odeslanou upomínku. S upomínkami je nicméně nutno nakládat zdrženlivě, a to zejména tak, aby byl splněn jejich primární smysl a účel, tj. upozornit úvěrovaného, že se ocitl v prodlení a případně i na další negativní skutečnosti, pokud nebude dlužná částka uhrazena. 14. Upomínky rozhodně nemohou sloužit, jak se tomu stalo v projednávané věci, jako další zdroj příjmů, který může úvěrující získat od úvěrovaného, když se tento ocitne v prodlení. Tento závěr soudu dopadá především na v pořadí třetí upomínku. Z aktuálních výpisů z obchodního rejstříku žalobkyně a společnosti [právnická osoba] je zjevné, že se jedná o personálně propojené společnosti, které mají navíc sídlo na totožné adrese. Soud především poukazuje na osobu jménem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která u žalobkyně vystupuje v pozici člena statutárního orgánu žalobkyně a u společnosti [právnická osoba] je zase jedním z jejích dvou společníků. Důkazů o personálním propojení těchto společností by bylo možno najít více (viz úplné výpisy těchto společností). 15. Soud neshledává žádného rozumného důvodu, aby v pořadí třetí upomínka (označená jako Poslední výzva před žalobou), a to především z hlediska jejího obsahu, když se v žádných podstatných rysech neodlišuje od předchozích dvou upomínek, když ve všech případech je tam uvedeno, že žalovaný je v prodlení, výše částky, s jakou je žalovaný v prodlení a výzva, aby žalovanou dlužnou částku ve stanoveném termínu zaplatil, byla nezbytně nutně odesílána jiným subjektem, než je žalobkyně za poplatek 1.500 Kč. Ve všech výzvách je současně zmíněno, že pokud dlužná částka nebude ve stanoveném termínu uhrazena, může být vymáhána soudně. Žalovaný byl tudíž již prostřednictvím první upomínky upozorněn na možnost soudního vymáhání jeho dluhu vůči žalobkyni, pročež i z tohoto důvodu odpadá nutnost odeslání v pořadí třetí upomínky. 16. Závěr o účelovosti v pořadí třetí upomínky je dále podporován tím, že věc před odesláním třetí upomínky byla předána společnosti [právnická osoba] k vymáhání, resp. žalobkyně tuto společnost pověřila, aby pro ni vymáhala dluh, který má u žalovaného. Celé vymáhání však spočívalo toliko v odeslání tření upomínky – v ničem jiném. Pakliže tato společnost měla na základě pověření pro žalobkyni vymáhat dluh, který měla žalobkyně za žalovaným, soud by v takovém případě minimálně předpokládal, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bude podán