33 C 162/2022-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené půjčky, kterou poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti na pobočce právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 640 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 6 640 Kč ve 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalobkyně od právního předchůdce neobdržela informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného, ale pouze o celkové výši úhrad, tj. 2 710 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Hodnota žalované pohledávky je ve výši 13 930 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému téhož dne půjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, což představovalo částku 16 640 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 6 640 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. 5. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky společnosti za žalovaným na žalobkyni. 7. Žalovanému bylo postoupení pohledávky společností [právnická osoba] oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávky a kopie poštovního podacího archu). 8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky. 9. Výše nejvyšších úroků z úvěrů poskytovaných bankami ve formě kreditních karet v roce 2005 činila 19,27 % ročně (výpis z databáze ARAD). 10. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: 11. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 13 930 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 640 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Výše nejvyšších úroků z úvěrů poskytovaných bankami ve formě kreditních karet v roce 2005 činila 19,27 % ročně 12. Soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“). 13. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Podle § 657 obč. zák., se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 16. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 17. Po právní stránce soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako platně uzavřenou smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., a to ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Z této smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (žalovanému) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 10 000 Kč), čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka (žalovaného) po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. Při půjčce byly účastníky ujednány úroky ve výši 6 640 Kč ve smlouvě označené jako souhrnné poplatky (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný je v prodlení s uhrazením částky 7 290 Kč (§ 517 odst. 1 obč. zák.). V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 524 odst. 1 obč. zák.). 18. Soud se dále zabýval souladem výše sjednaných úroků s dobrými mravy. Ve vztahu k úrokům Nejvyšší soud judikoval, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny, bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pouze konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, tedy dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru zcela neadekvátním a neakceptovatelným způsobem. V daném případě považoval Nejvyšší soud za rozporné s dobrými mravy a neplatné dle § 39 obč. zák. ujednání o úrocích ve výši 5 % měsíčně, tj. 60 % ročně, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici uvedené obvyklé úrokové míry (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Na druhé straně lze dle Nejvyššího soudu připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005). 19. V daném případě odpovídá sjednaný úrok výši 66,4 % ročně, což převyšuje více než trojnásobně úrok z úvěrů poskytovaných bankami za kreditní karty, tedy nejvyšší úrok u spotřebitelským úvěrů. Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku) musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Částka odpovídající úroku ve výši 66,4 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní. Soud proto žalobu co do částky 2 710 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 2 710 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a úroků v částce 3 930 Kč zamítl, neboť dospěl k závěru, že ujednání o úrocích je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 39 obč. zák.) 20. Co do částky 7 290 Kč (jistina ve výši 10 000 po zohlednění úhrad ve výši 2 710 Kč) s úrokem z prodlení soud žalobě vyhověl, neboť tento dílčí nárok je doložen listinnými důkazy a vyplývá z žalobních tvrzení. 21. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni vyhlášení rozsudku byla žalobkyni přiznána částka 11 462,87 Kč. Co do částky 8 191,24 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v říze