34 C 500/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému uhradit částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný se zavázal k vrácení poskytnuté částky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Částka 5 000 Kč byla žalovanému zaslána bankovním převodem na jeho účet dne [datum]. Žalovaný si prodloužil dobu splatnosti o 30 dnů, za což mu byl v souladu se smlouvou účtován poplatek 245 Kč za jedno prodloužení. Minimální výše, kterou žalovaný musel uhradit, aby došlo k prodloužení splatnosti o 30 dní je stanovena částkou 745 Kč. K prodloužení doby splatnosti došlo dne [datum], dne [datum], dne [datum]. Jelikož žalovaný nedostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky, žalobkyně po něm požadovala smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené jistiny, tedy 98 Kč. Žalovanému vznikly v souvislosti s vymáháním účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč dne [datum], 100 Kč dne [datum] a 100 Kč dne [datum]. Na jistině žalovaný uhradil 1 745 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení nepožádala. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud dospěl k tomuto skutkovému stavu věci. Účastníci uzavřeli dne [datum] Úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč oproti povinnosti žalovaného tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč vrátit žalobkyni do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Částku 5 000 Kč žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum]. Úroky nebyly mezi stranami sjednány. Účastníci si ujednali poplatek 245 Kč za prodloužení smlouvy. K prodloužení smlouvy došlo dne [datum], dne [datum], dne [datum]. Na jistině žalovaný uhradil 1 745 Kč. Jelikož žalovaný nedostál své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatek za poskytnutí úvěru, požaduje po něm žalobkyně sjednanou smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené jistiny, tedy 98 Kč. Žalovanému vznikly v souvislosti s vymáháním účelně vynaložené náklady výši 100 Kč dne [datum], 100 Kč dne [datum] a 100 Kč dne [datum]. 5. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyl sjednán úrok z úvěru, posoudil soud po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Na základě této smlouvy přenechal zápůjčitel (žalobkyně) vydlužiteli (žalovaný) zastupitelnou věc (peněžní prostředky), aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně (§ 1751 o. z. ve spojení s § 1798 a násl. o. z.). Povinnost vrátit peněžní prostředky byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě soud zjistil, že smluvní pokuta spolu byla sjednána v samotné smlouvě o úvěru a splňuje kritéria stanovená v § 2048 NOZ. Soud shledal nárok na zaplacení smluvní pokuty za důvodný. 7. Soud tedy žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal částku 4 063 Kč sestávající se z jistiny ve výši 3 255 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 165 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 245 Kč, smluvní pokuty 98 Kč a vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. 8. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 063 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.