34 C 505/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytnul žalovanému částku 2 000 Kč. Žalovaný se částku 2 000 Kč spolu s poplatkem za zpracování žádosti o zápůjčku ve výši 600 Kč zavázal vrátit nejpozději dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 4. Na základě posouzení předložených listin soud dospěl k tomuto skutkovému stavu věci. Původní věřitel [právnická osoba], [IČO] poukázal žalovanému na jeho bankovní účet částku 2 000 Kč. Mezi původním věřitel jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně v posuzované věci neprokázala, že původní věřitel s žalovaným uzavřel Smlouvu o zápůjčce, neboť žalobkyní předložená listina označená jako„ Smlouva o zápůjčce“ není opatřena podpisem žalovaného. Smlouva o zápůjčce sice může být uzavřena ústně či formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně se k jednání nedostavila, o odročení nepožádala a soud ji tak nemohl poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním původního věřitele bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále je „o. z.“), čímž se na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je povinen vydat to, co dostal, o co se tedy na její úkor obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaný obdržel na bankovní účet částku 2 000 Kč, kterou nevrátil. Žalovaný je tedy povinen uhradit 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. 6. Pakliže soud shledal, že nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce, nemůže žalobkyně požadovat poplatek za zpracování žádosti ve výši 600 Kč. Soud proto v této části žalobu zamítl. 7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že Smlouva o zápůjčce mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena nebyla, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o to žalobkyní požádán (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byl o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena dne [datum]. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne [datum], tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od [datum] ocitl v prodlení (ust. § 1968 o.z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 802 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 600 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 10. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.