36 C 286/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 4. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 3 455 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží z titulu smlouvy o přepravě osob, neboť dne 22. 7. 2021 cestovala vlakovou linkou (vlakem [číslo]), dne 22. 7. 2021 cestovala vlakovou linkou (vlakem [číslo]), dne 23. 7. 2021 cestovala vlakovou linkou (vlakem [číslo]), vše provozováno původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], a na výzvu se neprokázala pověřenému přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Protože žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu, vznikla jí kromě povinnosti uhradit základní jízdné ve výši 167 Kč, 167 Kč a 162 Kč i povinnost uhradit přirážku k jízdnému, a to ve výši 1 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh dosud nic neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podáním ze dne 13. 9. 2022 vzala žalobkyně žalobu ohledně nároku [číslo] tj. co do částky 1 167 Kč spolu s příslušenstvím zpět, soudu proto postupoval podle ust. § 96 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). 5. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobkyni i žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Dne 22. 7. 2021 cestovala žalovaná vlakem [číslo] tj. linkou drážní (vlakové) dopravy provozovanou původním věřitelem společností [právnická osoba], a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného pro úsek mezi stanicemi [obec] hlavní nádraží - [obec] hlavní nádraží činila částku 167 Kč. Dne 23. 7. 2021 cestovala žalovaná vlakem [číslo] tj. linkou drážní (vlakové) dopravy provozovanou původním věřitelem společností [právnická osoba], a při kontrole jízdenek se na výzvu dopravním podnikem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného pro úsek mezi stanicemi [obec] hlavní nádraží - [obec] [část obce] činila částku 162 Kč [právnická osoba] platných ve znění rozhodném ke dni jízdy bez platného jízdního dokladu je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému, a to v tomto případě ve výši 1 000 Kč. [právnická osoba] postoupily shora specifikované pohledávky za žalovanou na žalobkyni; postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisy ze dne 26. 1. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu, a to předžalobní upomínkou ze dne 26. 1. 2022. 7. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaná tím, že nastoupila do vozidla [anonymizována dvě slova], uzavřela s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) smlouvu o přepravě osob, na základě níž jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jízdné (§ 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“, § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaná, která využila prostředků hromadné dopravy, nedoložila, že zaplatila řádně jízdné, a vznikla jí tak podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., zákon o drahách povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku, a to ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaná jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradila, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Soud tak shledal žalobu ve zbytku důvodnou a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 483,03 Kč, přičemž tato částka představuje 32,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,22 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 455 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).