70 C 238/2016-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 10. 11. 2015 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 205 Kč s příslušenstvím (tj. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 253 Kč od 10. 2. 2015 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 952 Kč od 9. 6. 2015 do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 18. 3. 2013 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], EAN kód [číslo], a žalovaný se zavázal odebírat elektřinu a hradit žalobkyni platby za dodanou elektřinu dle vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobkyně žalovanému na základě odebrané elektřiny v období od 20. 11. 2014 do 23. 1. 2015 vystavila vyúčtování na částku 2 253 Kč (faktura [číslo]), splatné dne 9. 2. 2015, a na základě odebrané elektřiny za období od 24. 1. 2015 do 14. 5. 2015 vyúčtování na částku 1 952 Kč (faktura [číslo]), splatné dne 8. 6. 2015. Obě faktury zaslala žalobkyně žalovanému na poslední jí známou adresu žalovaného. Žalovaný vyúčtované částky neuhradil. 2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne [datum] v 15:12 hodin, byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs. Řízení v toto věci proto bylo ex lege přerušeno podle § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozhodném znění (dále jen„ insolvenční zákon“). Insolvenční řízení skončilo rozhodnutím o zrušení konkursu (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], pravomocné dne 18. 8. 2021), čímž pominul zákonný důvod přerušení řízení. 3. O pokračování v řízení vyrozuměl soud účastníky řízení přípisem ze dne 19. 1. 2022. Žalobkyni současně poučil o tom, že podle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona lze na základě upraveného seznamu pohledávek po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištění neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel, a že toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu. 4. Podáním ze dne 20. 1. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a sice co do částky 676,77 Kč, s tím, že tato částka mu byla na uplatněné pohledávky uhrazena v konkurzu dne 19. 8. 2021 a že tuto částku použila na částečnou úhradu starší z vystavených faktur. Žalobkyně dodala, že ve zbývajícím rozsahu na podané žalobě trvá. 5. V reakci na částečné zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], zastavil řízení co do částky 676,77 Kč pro zpětvzetí žaloby. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 7. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 8. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu: 9. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 18. 3. 2013 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu v napěťové hladině NN v množství vymezeném hodnotou jističe před elektroměrem, převzít odpovědnost za odchylku za žalovaného a zajistit dopravu elektřiny a související služby do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], EAN kód [číslo], a žalovaný se zavázal odebírat v odběrném místě elektřinu a uhradit žalobkyni řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby za podmínek sjednaných v uvedené smlouvě a ve Všeobecných obchodních podmínkách dodávky elektřiny. Dodávku elektřiny do odběrného místa žalovaného za období od 20. 11. 2014 do 23. 1. 2015 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou ze dne 25. 1. 2015, [číslo] na částku v celkové výši 2 253 Kč, splatnou dne 9. 2. 2015, spotřeba 0, 47700 MWh. Dodávku elektřiny do odběrného místa žalovaného za období od 24. 1. 2015 do 14. 5. 2015 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou ze dne 25. 5. 2015, [číslo] na částku v celkové výši 1 952 Kč, splatnou dne 8. 6. 2015, spotřeba 0, 93200 MWh. Žalovaný byl k zaplacení dlužných částek vyzván předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2015. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Mezi účastníky byla dne 10. 6. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 165/2012 Sb. (dále jen„ energetický zákon“), na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu a žalovaný jako odběratel měl povinnost platit cenu za dodávku elektřiny žalobkyni. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtovaných cen. Předloženými fakturami bylo prokázáno, v jakém množství žalovaný elektřinu čerpal a jaké částky mu byly účtovány. Žalovaný se dostal do prodlení v den následující po splatnosti příslušných faktur a od tohoto dne má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do zaplacení. Vzhledem k tomu, že na starší z obou faktur bylo v rámci rozvrhu zpeněžené majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeným s žalovaným jako dlužníkem žalobkyni dne 19. 8. 2021 676,77 Kč, náleží mu z této dílčí částky vyčíslený zákonný úrok z prodlení od 10. 2. 2015 do 19. 8. 2021 ve výši 355,68 Kč. 12. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.). 13. O náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) rozhodl soud dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Pokud jde o náklady řízení v té části, v níž bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, vycházel soud z toho, že jednak nelze oddělit náklady žalobkyně spojené s částkou 676,77 Kč od nákladů zbývající části žaloby, v níž byla žalobkyně zcela úspěšná; jednak také je nutné přihlédnout k tomu, že k částečnému zpětvzetí přistoupila žalobkyně poté, co byla dílčí žalovaná částka uhrazena (byť v rámci insolvenčního řízení), tedy žaloba byla i v této dílčí části původně podána důvodně. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé návrhy liší pouze označením žalovaných, odběrného místa a údaji z jednotlivých faktur, příp. údaji o dalších nárocích (např. smluvní pokuty, …), kdy je také použit u těchto nároků jednotný vzor. Formulářové zpracování žaloby je ostatně zjevné i ze samotné žaloby, kdy jsou použity shodné vzory u jednotlivých nároků. Proto byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znění (dále jen„ AT“). Náklady žalobkyně tvoří odměna za tři úkony právní služby 3 x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem odměna 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. K tomu je třeba přičíst náklady spojené s právní zastoupením v rozsahu jednoho úkonu po podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), a sice částečné zpětvzetí žaloby, které sestávají jak z odměny ve výši 500 Kč (§ 7 bod 2. AT), tak z paušální částky hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), celkem tedy 800 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 1700 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 2 457 Kč. 14. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.