74 C 273/2022-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení, které bylo zahájeného žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 1. 6. 2022, bylo zaplacení částky 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 22. 1. 2018 do zaplacení, dále částky ve výši 2 000 Kč a nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč – pohledávky vzniklé z titulu nevrácených peněžních prostředků, které žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 12. 2017, která byla uzavřena prostřednictví prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek [webová adresa]. Žalovaná na těchto stránkách vyplnila požadované údaje (zejména email a telefonní číslo), ve webovém rozhraní zaškrtla, že se seznámila se zněním smlouvy o zápůjčce. Totožnost žalované žalobkyně ověřila ze skenu dokladu totožnosti s fotografií žalované a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Poté žalobkyně zaslala žalované SMS kód, který žalovaná uvedla (vyplnila) na webovou schránku do formuláře. Vyplněním SMS kódu došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, když SMS kód považuje žalobkyně za prostý elektronický podpis. Následně žalobkyně žalované poskytla dne 22. 12. 2017 peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, když jí tuto částku odeslala na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč nejpozději do 21. 1. 2018. Dlužná částka ve výši 5 300 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 300 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč (1/2 jistiny) a dále úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč, a to za zaslání výzvy ze dne 28. 1. 2018, ze dne 4. 2. 2018, ze dne 11. 2. 2018, ze dne 20. 2. 2018 a ze dne 7. 3. 2018. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalované splatit zápůjčku tak, že se dotazovala na její příjem a výdaje, které si ověřila. 2. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně podepsala dne 22. 12. 2017 listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, dle které byly jako smluvní strany označeny žalobkyně (jako věřitel) a žalovaná (jako klient), výše zápůjčky měla činit 4 000 Kč, podpis žalované nebyl k listině připojen (ani vlastnoruční – fyzický, ani elektronický), když na místě podpisu klienta bylo uvedeno:„ Klient: [celé jméno žalované], [datum] [anonymizováno] [údaj o čase], PIN kód [anonymizováno], a když na místě podpisu žalobkyně je grafické znázornění podpisu (smlouva o zápůjčce ze dne 22. 12. 2017). Dle smlouvy byl klient (označený jako žalovaná) povinen vrátit žalobkyni celkem částku 5 300 Kč tvořenou jistinou 4 000 Kč a poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč, a to do 21. 1. 2018 (smlouva o zápůjčce ze dne 22. 12. 2017). Součástí smlouvy o zápůjčce jsou všeobecné obchodní podmínky, ze kterých plyne bližší úprava práv a povinností, a které žalobkyně podepsala dne 22. 12. 2017 (na místě podpisu žalobkyně je grafické znázornění podpisu), když podpis žalované nebyl k listině připojen (ani vlastnoruční – fyzický, ani elektronický), když na místě podpisu klienta bylo uvedeno:„ Klient: [celé jméno žalované], [datum] [anonymizováno] [údaj o čase], PIN kód [anonymizováno] (smlouva o zápůjčce ze dne 22. 12. 2017, všeobecné obchodní podmínky). Dne 22. 12. 2017 žalobkyně odeslala na účet žalované částku ve výši 4 000 Kč (výpisu z účtu žalobkyně ze dne 22. 12. 2017, sdělení [právnická osoba] ze dne 21. 9. 2022). Dne 22. 12. 2017 v [údaj o čase] hodin žalovaná odeslala na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč (potvrzení o přijaté platbě ze dne 22. 12. 2017, sdělení [právnická osoba] ze dne 21. 9. 2022). Žalobkyně vyhotovila dne 28. 1. 2018, dne 4. 2. 2018, dne 11. 2. 2018, dne 20. 2. 2018 výzvu k úhradě dlužné částky vzniklé na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2017 (upomínka ze dne 28. 1. 2018, upomínka ze dne 4. 2. 2018, upomínka ze dne 11. 2. 2018, upomínka ze dne 20. 2. 2018). Doklad o doručení výzev žalované nebyl soudu předložen. Zástupkyně žalobkyně vyzvala dne 16. 1. 2019 žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 7 950 Kč, a to do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2019, podací lístek). 3. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního ohledně prokázání skutečnosti, že dne 22. 12. 2017 došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a že smlouvu uzavřela právě žalovaná, když zejména neprokázala, že údaje v jím vedeném elektronickém systému vyplnila právě žalovaná a že údaje v něm uložené nebyly změněny ani žalobkyní (ve svůj prospěch), ani třetí osobou, když žalobkyně se svou neúčastí na jednání práva na poučení vzdala. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že registraci na webových stránkách žalobkyně [webová adresa]) provedla právě žalovaná, když žalobkyně osobně nikdy neověřila totožnost klienta, ani nebyla totožnost ověřena třetí osobou například Českou poštou. Identitu klienta žalobkyně dovozuje pouze ze skutečnosti, že byl ve smlouvě označen a ze skutečnosti, že obdržela platbu ve výši 1 Kč. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně si nijak neověřila, že účet uvedený ve smlouvě je veden pro žalovanou, toto učinil až soud v rámci tohoto řízení. Navíc žalobkyní tvrzená„ ověřovací platba“ ve výši 1 Kč byla žalobkyni uhrazena (dne 22. 12. 2017 v [údaj o čase] hodin) až poté, co dle žalobkyně měla žalovaná SMS kódem potvrdit, že souhlasí se smlouvou (dne 22. 12. 2017 v [anonymizováno] [údaj o čase] hodin). Žalobkyně navíc nepředložila sken dokladu totožnosti, přestože uvedla, že ho před uzavřením smlouvy požadovala. I kdyby shora uvedené informace byly vyplněny skutečně žalovanou, nebylo dalšími provedenými důkazy prokázáno, že žalované byl znám obsah smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 12. 2017 a že s ní vyslovila souhlas, když k prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně nenavrhla žádné důkazy. Žalobkyně rovněž neprokázala, že SMS kód byl skutečně odeslán na telefonní číslo uvedené ve smlouvě a že toto telefonní číslo užívá žalovaná a že to byla právě žalovaná, kdo vyplnil SMS kód do elektronického systému žalobkyně (zda vůbec byl SMS kód vyplněn do systému žalobkyně). Soud dodává, že z provedeného dokazování plyne, že smlouva nebyla podepsána, ale byla uzavřena v rámci elektronického systému vedeného žalobkyní ve smyslu § 562 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dál jen„ občanský zákoník“), když veškeré úkony („ odkliknutí“ položek, odeslání SMS kódů, ověření SMS kódu, atd.) se provádí výhradně v elektronickém systému, který část úkonů provádí automaticky. V daném případě nedošlo k podpisu smlouvy SMS kódem, když z tvrzení jednoznačně plyne, že SMS kód měl být vyplněn do elektronického systému, SMS kód tak nebyl trvale a neoddělitelně spojen se smlouvou. Navíc v daném případě SMS kód nemůže být žádným podpisem, neboť z něj (pouze z něj) nelze zjistit totožnost podepisujícího, a to právě proto, že vše probíhá výhradně skrz elektronický systém žalobkyně, kterým žalobkyně dokládá, že mělo dojít„ k podpisu smlouvy žalovanou“. Žalobkyně proto byla v souladu s § 562 odst. 2 občanského zákoníku povinna tvrdit a prokazovat, že záznamy uvedené v elektronickém systému byly činěny systematicky a posloupně a že byly chráněny proti změnám (správnost funkce systému – že systém odeslal SMS, kód byl řádně vyplněn, atd. tj. že systém fungoval tak, jak ho žalobkyně popsala). Žalobkyně vůbec nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení, že údaje uvedené v jejím systému, v rámci kterého mělo dojít k uzavření smlouvy, jsou chráněny proti změnám, ať již zásahům zvenčí (způsobenými třetími osobami) či zásahům z pozice administrátora, resp. že by záznamy v něm uvedené byly činěny systematicky a posloupně a že byly chráněny proti změnám. Závěrem soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. 4. Soud dále dodává, že podpis na listině sice může být nahrazen mechanickými prostředky ale jen tam, kde je to obvyklé, když obvyklé to je v případě žalobkyně jakožto podnikatele nikoliv však ve vztahu k žalované jako spotřebiteli. Závěrem soud dodává, že v souladu článkem 25 bodu 2 Nařízení EU č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu pouze kvalifikovaný elektronický podpis. 5. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, nevznikl žalobkyni nárok na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru (1 300 Kč), smluvní pokuty (2 000 Kč) ani účelně vynaložených nákladů (2 000 Kč), neboť nárok na jejich úhradu měl být sjednán ve smlouvě o zápůjčce. V řízení však bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 4 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 1 Kč, když k úhradě ta