75 C 334/2021-33 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 3 124,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 124,65 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. [Anonymizovaný odstavec.] 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně svůj souhlas výslovně uvedla již v žalobě a žalovaný souhlas s rozhodnutím soudu bez jednání dal najevo svým postojem, jelikož nijak nereagoval na výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud (podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud má tedy za to, že též žalovaný souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pročež postupoval podle § 115a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání ve věci rozhodl. 5. Poněvadž proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), vychází odůvodnění rozsudku z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 6. Soud v projednávané věci na základě žalobkyní předložených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [Anonymizovaný odstavec.] 7. Soud na projednávanou věc aplikoval § 19 a následující ZOZ a dospěl k závěru, že žalobkyně v souladu § 21 odst. 1 ZOZ vyzvala žalovaného dne [datum] k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření za účelem zjištění, zda není pod vlivem návykové látky. Téhož dne byl žalovaný dopraven vozidlem žalobkyně do zdravotnického zařízení, kde se podrobil odbornému lékařskému vyšetření, které prokázalo přítomnost návykové látky v krvi žalovaného. Žalobkyně v souladu s § 24 odst. 1 ZOZ uhradila zdravotnickému zařízení náklady odborného lékařského vyšetření. Dle § 24 odst. 2 a 3 ZOZ je pak žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady za dopravu do zdravotnického zařízení a náklady za odborné lékařské vyšetření. Žalovaný však vyčíslené náklady žalobkyni neuhradil a se splněním uvedené povinnosti se ocitl od následujícího dne po splatnosti dlužné částky, jež byla stanovena na den [datum], v prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o.z.“ /), pročež žalobkyni vzniklo rovněž právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 8. Na základě shora uvedeného soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 124,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 124,65 Kč od [datum] do zaplacení (bod I. výroku). 9. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) tak, že podle § 142 odst. 1 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 600 Kč pak sestává z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 10. Poněvadž je žalobkyně podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSOP“) osvobozena od soudního poplatku, dochází podle § 2 odst. 3 ZSOP k přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného. Soud proto uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek za žalobu, jehož výše byla stanovena dle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků ve výši 1000 Kč (bod III. výroku). 11. Ke splnění rozsudkem uložených povinností pak soud určil třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.