77 C 236/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný neuhradil jízdné a přirážky za jízdu bez platné jízdenky v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k nimž došlo dne 12. 1. 2022 v 15:46 hod. na lince tramvaje 19 a dne 17. 1. 2022 v 18:53 hod. na lince [linka] [anonymizováno]. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se přepravoval dne 12. 1. 2022 v 15:46 hod. na lince tramvaje 19 a dne 17. 1. 2022 v 18:53 hod. na lince [linka] [anonymizováno], jež jsou součástí sítě MHD provozované žalobkyní. Při přepravních kontrolách, které v ty okamžiky se žalovaným byly provedeny, se žalovaný neprokázal platnými jízdními doklady. Dle smluvních přepravních podmínek v době provádění přepravní kontroly činilo jízdné částku 30 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč, a byly splatné nejpozději v den provedení přepravní kontroly. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný v obou případech nástupem do dopravního prostředku, jenž je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, uzavřel s žalobkyní přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaný porušil uzavřené přepravní smlouvy, když povinnost zaplatit jízdné a přirážku v obou případech nesplnil. Žalovaný onu povinnost nesplnil v den provedení přepravní kontroly a tím se ocitl od následujících dnů v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení částky 3 060 Kč, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužných částek 1 530 Kč v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.