77 C 279/2021-179 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 139,91 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [název] [anonymizováno]“ č. GNM015837324 uzavřené dne 27. 6. 2012, když v části neuhradil dluh. Uplatněný nárok sestává ze zbývající části jistiny 2 139,91 Kč, s kapitalizovaného a déle běžícího úroku a z úroku z prodlení. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud nařídil jednání na den 20. 6. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 27. 6. 2012 dohodli na podmínkách poskytnutí hotovostního úvěru„ [název] [anonymizováno]“ v částce 10 000 Kč. Tak učinili poté, co žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného a ověřila jeho identitu. Součástí smlouvy o bylo mj. ujednání o podmínkách splácení a úroku vč. jeho výše. Žalovaný uhradil pouze část dlužné částky, dále dluží částku 2 139,91 Kč na jistině a úroky. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „obch. zák.“). Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když peníze nevrátil v dohodnuté době, a tak se ve smyslu § 1968 o. z. ocitl nejpozději dne 5. 2. 2020 v prodlení. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené jistiny úvěru (2 139,91 Kč) a práva na zaplacení smluvních úroků též podle § 369 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (aplikovatelného s ohledem na datum počátku prodlení), z částky 2 139,91 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 139,91 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.