77 C 282/2022-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 983 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 308,32 Kč s tím, že žalovaný, jenž je držitelem televizního přijímače od května 1996 nezaplatil měsíční televizní poplatky za období měsíců leden 2020 až listopad 2021. Podáním ze dne 23. 6. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do žalobní jistiny ve výši 2 983 Kč, neboť žalovaný po podání žaloby dne 16. 3. 2022 tuto částku žalobkyni uhradil. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), a řízení v tomto rozsahu svým usnesením ze dne 20. 7. 2022, č.j. 77 C 282/2022-17 zastavil. Předmětem dalšího řízení je zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 308,32 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a o. s. ř., o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný v květnu 1996 přihlásil televizní přijímač. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení televizních dlužných poplatků v celkové výši 2 983 Kč za dvacet tři měsíců za období od ledna 2020 do listopadu 2021, a to upomínkou ze dne 10. 12. 2021. Dne 16. 3. 2022 uhradil žalovaný žalobkyni dlužnou částku 2 983 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný, jenž dle prohlášení o přihlášení poplatníka od měsíce května 1996 vlastní televizní přijímač, je podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku, jehož měsíční výše podle § 6 citovaného zákona činí 135 Kč a jenž je žalobkyně podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích žalobkyně oprávněna soudně vymáhat, a to včetně úroku z prodlení. Televizní poplatek je podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v případě fyzické osoby splatný vždy do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a ocitl se podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v prodlení, když televizní poplatky za měsíce leden 2020 až listopad 2021 včas nezaplatil a uhradil je až dne 16. 3. 2022. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek, a to v kapitalizované výši 308,32 Kč vycházející z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Nebýt nečinnosti žalovaného, nedošlo by ostatně k zahájení zdejšího řízení co do nároku na zaplacení částky 2 983 Kč a vzniku souvisejících nákladů na straně žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a ekvivalentu nákladů, které by v projednávaném sporu náležely nezastoupenému účastníku, tedy dvě paušální náhrady výdajů, za výzvu k plnění a podání žaloby, po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a jednu paušální náhradu výdajů, za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 6. 2022, za 300 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odměnu advokáta soud žalobkyni nepřiznal, neboť u sporu o zaplacení televizního poplatku, jenž je pro žalobkyni, která se na poli svého působení těší natolik výsadnímu postavení, že na ni lze v určitých oblastech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej např. I. ÚS 3344/12, I. ÚS 3768/14), z povahy věci zcela rutinní záležitostí, nelze výdaje spojené s externím právním zastoupením považovat za účelně vynaložené.