77 C 292/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný nezaplatil pojistné ve výši 3 722 Kč dlužné za období od 22. 7. 2018 o 12. 2. 2019 vyplývající z pojistné smlouvy o pojištění právní ochrany č. 4034294 uzavřené dne 22. 6. 2018. č. 3600116306. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, jež provozuje pojišťovací činnost v ČR, se dne 22. 6. 2018 v rámci pojistné smlouvy o pojištění právní ochrany č. 4034294 dohodla s žalovaným na pojistných podmínkách. Žalovaný měl dle smlouvy platit na pojistném 559 Kč měsíčně, a to vždy do 22. dne v měsíci. Pojištění bylo žalovanému poskytováno mj. v období od 22. 7. 218 do 12. 2. 2019, kdy pojištění zaniklo. Za toto období činí dluh na pojistném dle žalobkyně částku 3 720 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když nezaplatil pojistné. Nezaplacením každého jednotlivého pojistného se žalovaný vždy 22. dne příslušného měsíce ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazeného pojistného, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z příslušných částek v zákonných výších, jež plynou z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této části žalobkyně svůj nárok prokázala a soud jí proto v této části vyhověl. V části nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 722 Kč, kdy žalobkyně pouze připočetla nově vzniklý dluh z pojistného ve výši 372,20 Kč ke zbývajícímu dluhu (3 349,80 Kč), soud však dospěl k závěru, že žaloba není v části převyšující úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 349,80 Kč důvodná, neboť zákonný úrok z prodlení svou výši v průběhu času nemění, nýbrž zůstává na původní hodnotě, kterou je výše 9 % ročně. V části nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 3 349,80 Kč od 23. 1. 2019 do zaplacení soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná ve zcela nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.