77 C 317/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že dne 30. 9. 2020 uzavřela s žalovanou účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalovaná užívala telefonní stanici [číslo]. Nedílnou součástí účastnické smlouvy č. 70125264 byla kupní smlouva, přičemž část kupní ceny koncového zařízení tvořila podmíněná sleva ve výši 2 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala platit cenu za zprostředkování využití služeb třetích stran a cenu za koncové zařízení [název] [anonymizováno 5 slov] ve výši 4 830 Kč ve splátkách. Žalovaná smluvní povinnosti porušila, neboť cenu za poskytnuté komerční služby třetích stran ani splátky koncového zařízení na základě doručených vyúčtování nehradila, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla a vyúčtovala žalované podmíněnou slevu ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smluvní vztah o poskytování služeb elektronických komunikací pro telefonní stanici [číslo] přičemž součástí účastnické smlouvy č. 70125264 ze dne 30. 9. 2020 byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, v nichž byla sjednána možnost žalované objednat si službu poskytovanou třetí osobou; byla však povinna za takovou službu uhradit její cenu, a to prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně se dále v rámci účastnické smlouvy č. 70125264 dohodla s žalovanou na prodeji koncového zařízení [název] [anonymizováno 6 slov] [číslo], za celkovou cenu 8 999 Kč s tím, že cena bude snížena o slevu ve výši 2 000 Kč podmíněnou dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy (24 měsíců). Žalovaná tak měla (po úhradě akontace 169 Kč) zaplatit 23 měsíčních splátek po 210 Kč. Shora uvedené služby žalovaná odebrala a žalobkyně na jejich cenu a splátky koncového zařízení vystavila fakturu č. 3151661321 v rozsahu částky 705 Kč splatné dne 27. 1. 2021, č. 3153541421 v rozsahu částky 631 Kč splatné dne 27. 2. 2021, č. 3126271521 v rozsahu částky 322 Kč splatné dne 27. 3. 2021 a č. 9321019124 ve výši 3 990 Kč splatné dne 8. 6. 2021. Žalovaná nesplnila své závazky plynoucí ze čtyř vyúčtování a žalobkyně proto účastnickou smlouvu vypověděla. Žalovaná byla vyzvána k úhradě jak neuhrazených služeb, tak k vrácení podmíněné slevy ve výši 2 000 Kč do 22. 6. 2021, a to vyúčtováním [číslo]. Žalovaná smluvní povinnosti porušila, když neuhradila shora jmenovanými fakturami vyúčtovanou cenu za poskytnuté komerční služby třetích stran a podmíněnou slevu v celkové výši 7 648 Kč, jejíž splatnost nastala po splatnosti jednotlivých faktur, a to nejpozději dne 22. 6. 2021. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci uzavřeli tzv. inominátní smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v níž se žalovaná zavázala platit žalobkyni cenu za služby poskytované třetími stranami, a jejíž součástí byla kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Žalovaná však smluvní povinnosti porušila, když nezaplatila řádně splátky koncového zařízení a nezaplatila cenu za poskytnuté služby třetích stran, žalobkyně smlouvu řádně vypověděla, čímž žalované v souladu se smlouvou vznikla povinnost vrátit sjednanou podmíněnou slevu. Žalovaná je proto povinna uhradit částku 7 648 Kč. Žalovaná své smluvní povinnosti nesplnila a ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur byla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení jí požadované částky 7 648 Kč, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z této částky v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 7 648 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.