77 C 75/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná nezaplatila cenu za elektřinu v částce 1 154 Kč, již v období od 26. 1. 2020 do 13. 9. 2020 od žalobkyně odebírala na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastnice souhlasily. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne 29. 1. 2014 dohodla s žalovanou ve smlouvě o poskytování služeb elektřina na podmínkách dodávek elektřiny žalované na adresu [adresa žalované], a žalovaná na to elektřinu od 26. 1. 2020 do 13. 9. 2020 odebírala. Podle faktury č. 6100209779 měla za takto odebranou elektřinu, po započtení uhrazených záloh ve výši 4 550 Kč, zaplatit částku 1 554 Kč do 12. 10. 2020. Žalobkyně žalovanou vyzvala dne 2. 11. 2020 k úhradě dluhu. Podle obchodních podmínek dodávky elektřiny žalobkyně, na něž hlavní smlouva odkazuje a jež nebyly žalovanou podepsány, je zákazník povinen uhradit dodavateli smluvní sankci stanovenou platným Sazebníkem poplatků za každou jednotlivou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu ke splnění jeho smluvní nebo zákonné povinnosti. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Tato smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Žalovaná smluvní povinnosti nesplnila, když neuhradila řádně vyfakturovanou cenu za dodanou a odebranou elektřinu (celkem 1 154 Kč po odečtení částečné úhrady 4 550 Kč). Žalovaná se ocitla dne 13. 10. 2020 v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. s úhradou částky 1 154 Kč. Žalobkyně má proto, vedle neuhrazené ceny za odebranou elektřinu dle § 1970 o. z. rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 1 154 Kč v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V této části je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. Poplatek za odeslání upomínky (v obchodních podmínkách nazýván smluvní sankcí) ve výši 100 Kč má povahu smluvní pokuty, neboť je sankcí za porušení smluvené povinnosti ve smyslu § 2048 a násl. o. z.; podmíněnost vzniku práva na smluvní pokutu (zaplacení poplatku) odesláním upomínky žalobkyní přitom ujednání charakter smluvní pokuty nepopírá (srov. 23 Cdo 1192/2019). Takové ujednání, je-li jako v této věci součástí spotřebitelem nepodepsaného ceníku poplatků, na nějž odkazují nepodepsané všeobecné obchodní podmínky, na něž teprve odkazuje samotná spotřebitelská smlouva, je v rozporu se zásadou poctivosti (srov. I. ÚS 3512/11), nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost dle § 1811 odst. 1 o. z., a proto se k němu podle § 1812 odst. 2 nepřihlíží. V této části je tak žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 92 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 251 Kč, jež odpovídá 84 % jí vzniklých nákladů řízení (1 489 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 254 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.