8 C 152/2022-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, mimo tyto služby též poskytuje pomocí pevných linek služby [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], přičemž pro užívání služby [anonymizováno] je nutné koncové zařízení – tzv. xDSL modem (dále jen„ modem“) a pro užívání služby digitální televize [anonymizována dvě slova] je zapotřebí navíc zařízení – tzv. set-top-box (dále jen„ STB“). Na základě požadavku žalovaného mu byla dodána tato zařízení, a začal čerpat služby elektronických komunikací. Za období od [datum] do [datum] byl žalovaný účastníkem telefonní stanice [číslo]. Za toto období postupně žalobkyně vystavila faktury 22 x za měsíční vyúčtování se splatností od [datum] do [datum] z toho 21 x na částku 145,75 Kč a 1 x 83,29 Kč; v souhrnné výši 3 144,04 Kč, které žalovaný neuhradil. Žalovaný ničeho nezaplatil ani na výzvu ze dne [datum]. Žalobkyně se tak podanou žalobou v souhrnu domáhala zaplacení dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovanému dne [datum] byla zřízena přípojka internetového připojení a digitální televize, a následně byly měsíčními fakturamy účtovány částky 145.75 Kč za splátkový prodej modemu (62,46 Kč) a STB (83,29 Kč), a to až do [datum]; v měsíci [číslo] byla vyúčtována toliko částka za splátku STB ve výši 83,29 Kč. Ke dni Účastníky řízení bylo ujednáno, že žalovaný tyto elektronické zařízení zaplatí prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 83,29 Kč. dle Ceníku žalobce, na který odkazují Všeobecné obchodní podmínky. Jelikož žalovaný splátky neplatil řádně a včas, žalobkyně služby elektronických komunikací poskytovaných žalovanému zrušila k [datum]. Celková dlužná částka za splátky modemu a STB činí 3 144,04 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil ani na základě výzvy ze dne [datum] ani pokusu o smír ze dne [datum]. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané to, že mezi žalobcem a žalovaným byl založen smluvní vztah o poskytování služeb elektronických komunikací, součástí smlouvy byly i všeobecné podmínky žalobce. Právě v těchto podmínkách byla sjednána možnost žalovaného objednat si službu poskytovanou třetí osobou, byla však povinna za takovou službu uhradit její cenu, a to prostřednictvím žalobce. Tyto služby žalovaný odebral, a žalobce na jejich cenu vystavil fakturu, kterou, i přes upomínku, žalovaný nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah a dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), na jejímž základě žalobkyně (prodávající) odevzdala žalovanému (kupující) věci, které byly předmětem koupě, a umožnila mu k nim nabýt vlastnické právo, oproti čemuž se žalovaný zavázal věci převzít a zaplatit žalobkyni kupní cenu. Žalobkyně svou povinnost splnila, předmětné zboží žalovanému dodala, jenž jej převzal, avšak tento svou povinnost, tj. povinnost zaplatit za odebrané zboží kupní cenu, porušil, když ničeho v termínu splatnosti, jakož ani později, neuhradil splátky. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o.z.), čímž žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši stanovené dle nařízení vlády (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když jej žalobkyně požadovala od splatnosti poslední faktury. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů nezastoupenému účastníku řízení ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 100 Kč za každý ze 2 úkonů (předžalobní výzva k zaplacení, podání žaloby). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).