8 C 153/2022-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v níže uvedených obdobích v odběrném místě na adrese [adresa], a poplatek za upomínku. Na dluh na elektřinu účtovaný dle níže uvedených faktur neuhradila žalovaná ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, a dospěl na jejich základě k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Elektřina: 4. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla žalobkyně zavázána umožnit odběr elektřiny v odběrném místě [adresa], a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, účinné od 1. 6. 2018). Za období od [datum] do [datum] byla žalované vyúčtována cena spotřeby elektřiny ve výši nedoplatku 5 712,60 Kč fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] (řádné vyúčtování za elektřinu [číslo]). Na tento dluh žalovaná neuhradila ničeho. Za období od [datum] do [datum] byla žalované vyúčtována cena spotřeby elektřiny ve výši nedoplatku 5 424,31 Kč fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] (konečné vyúčtování za elektřinu [číslo]). Dále žalobkyně žalované zaslala upomínku dne [datum] (upomínka ze dne [datum]), a vyúčtovala jí částkou 240 Kč podle Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, když smlouva samotná žádné ujednání o tomto poplatku neobsahuje. Před podáním žaloby vyzval zástupce z řad advokátů žalovanou k úhradě dopisem ze dne [datum] (výzva zástupce žalobkyně ze dne [datum]). 5. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporu. 6. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu a elektřiny. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu, resp. elektřiny. Protože dlužná částka nebyla žalovanou do rozhodnutí soudu uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky za neuhrazené energie v souladu s § 50 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb. a § 2 079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 odst. 2 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto nařízením ode dne následujícího po fakturami stanoveném datu splatnosti, resp. částečné úhradě. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné vyfakturované částky za spotřebu. 7. Žalobkyně dále požadovala 240 Kč za poplatky za odeslání upomínek (dle § 2048 o.z.). Tento svůj nárok opírá o všeobecné obchodní podmínky (IV. všeobecných obchodních podmínek). Povaha těchto nároků je taková, že jde o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy smluvní pokutu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Požadovaná smluvní pokuta tedy nevyplývá z uzavřené smlouvy, ale z listin, které nejsou součástí jádra smlouvy, pod kterou připojují zákazníci svůj podpis. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z. Pouhý odkaz v textu smlouvy na tato ustanovení v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015). Nad to i v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013). 8. Soud nepoučil žalobkyni dle ust. § 118a o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněnému žalobnímu nároku za odpojení odběrného místa z Všeobecných obchodních podmínek, ani předložených důkazech k tomuto tvrzení (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tohoto tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky není po právu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v téměř plném rozsahu, resp. neúspěšná jen v rozsahu zcela zanedbatelném, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.