8 C 190/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla péče nebo službu nehrazenou ze zdravotního pojištění (záchytná stanice + doprava do ní zdravotnickou záchranou službou). Tato služba byla žalovanému poskytnuta dne [datum], resp. [datum], za což byl žalobkyní vystaven daňový doklad na 3 488 Kč, resp. 3 488 Kč. Žalovaný uvedený závazek co do důvodu a výše písemně uznal dne [datum], resp. [datum]. Dále vyúčtoval regulační poplatek za pohotovost. Z požadované částky žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu dle § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] v [údaj o čase] hodin bylo žalovanému provedeno ošetření u žalobkyně s následnou hospitalizací do [datum] v [údaj o čase] hodin. Při lékařském ošetření byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu (3,01 ‰). Do záchytné stanice byl dopraven zdravotnickou záchrannou službou. Žalovaný byl propuštěn a současně podepsal listinu – uznání dluhu na celou dlužnou částku. Žalobkyně na cenu poskytnuté péče vystavila fakturu [číslo] znějící na částku 3 488 Kč dle ceníku, splatnou do 7 dnů. Dále dne [datum] v [údaj o čase] hodin bylo žalovanému provedeno ošetření u žalobkyně s následnou hospitalizací do [datum] v [údaj o čase] hodin. Při lékařském ošetření byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu (3,72 ‰). Do záchytné stanice byl dopraven zdravotnickou záchrannou službou. Žalovaný byl propuštěn a současně podepsal listinu – uznání dluhu na celou dlužnou částku. Žalobkyně na cenu poskytnuté péče vystavila fakturu [číslo] znějící na částku 3 488 Kč dle ceníku, splatnou do 7 dnů. Dále mu byly vyúčtovány 2 x 90 Kč regulační poplatky. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně žalovaného k zaplacení vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla zástupcem žalobkyně odeslána na poslední známou adresu žalovaného. od této výzvy žádá žalobkyně běh lhůty pro úrok z prodlení za regulační poplatky. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), jakož i ustanovení zákona o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011 Sb., ve znění účinném ke dni poskytnutí péče – dále jen ZSZS). Nárok žalobkyně pak vychází z § 89b ZSZS, neboť žalovaný byl umístěn do záchytné stanice pod vlivem alkoholu a se souhlasem určeného lékaře, neboť ohrožoval sebe příp. jiné osoby, což implikuje hospitalizace ve spojení s ust. § 89b ZSZS. Náklady na záchytnou stanici a dopravu na ní hradí osoba, u které byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi, jejímu poskytovateli dle § 89e odst. 1 ZSZS. Na tomto základě žalobkyni vznikl nárok na náklady vynaložené na ošetření a pobyt žalované na záchytné stanici a dopravu do ní. Soud hodnotí jednání žalovaného, kterým uznal svůj dluh (§ 2053 o.z.), jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 o.z.), neboť podepsání uznání dluhu, kterým v podstatě podmiňuje žalobkyně propuštění žalovaného z (principiálně) nedobrovolného pobytu na záchytné stanici, se jeví jako individuálně nespravedlivé, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v § 16a odst. 1 je pojištěnec povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby. Soud podle tohoto ustanovení posoudil také nárok na zaplacení regulačního poplatku. Do prodlení se žalovaný dostal den po uplynutí lhůty (§ 1968 o.z.), čímž vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od prvého dne po uplynutí lhůty splatnosti. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (jinak jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 200 Kč (za dva úkony po 100 Kč – sepis žaloby a předžalobní výzvy). Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za doplnění žaloby, neboť důkaz o hospitalizaci, resp. pobytu žalovaného (tzn. splnění podmínek pro účtování služby ve smyslu § 89b ZSZS), u žalobkyně mohl a měl být součástí již původní žaloby. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému výchozí do tří dnů dle § 160 o.s.ř.