8 C 483/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 33 807,24 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 2 653,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 843,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 18 088,98 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z částky 18 088,98 Kč ve výši 29 % p. a. od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Schopnost žalované splácet byla ověřena na základě údajů, které uvedla v tzv. zákaznické kartě, a to oproti dokladům předloženým žalovanou. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a částku ve výši 19 366 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 6 592 Kč, odpovídající úroku ve výši 29 % p. a., a z odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč, jakož i poplatku administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 434 Kč Částku 39 366 Kč měla žalovaná uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1 641 Kč. Žalovaná dosud uhradila toliko 5 250 Kč. Od [datum], kdy měla být zápůjčka splacena, se dlužná částka úročí úrokem ve výši 29 % p. a., jakož i zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum], což bylo žalované oznámeno. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 2. Soud vzal za prokázané, že žalovaná dne [datum] podepsala listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo]“, v níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout jí zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti a že za ni uhradí celkem 39 366 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 1 641 Kč. [příjmení] navíc ve výši 19 366 Kč sestává z kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 6 592 Kč, odpovídající úroku ve výši 29 % p. a., a z odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč, jakož i poplatku administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7 434 Kč. V listině„ zákaznická karta“ ze dne [datum] žalovaná uvedla, že jako operátor výroby v družstvu [anonymizováno] vydělá měsíčně [částka] čistého, jako ostatní příjem uvedla [částka] a jako další čistý příjem domácnosti [částka], celkem [částka]. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla [částka] s tím, že je svobodná, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Příjem měl být ověřen ze tří výplatních pásek, a to za měsíce červenec až září. Z listiny označené„ tabulka umoření“ plyne, že žalovaná uhradila na splátkách částku ve výši 5 350 Kč. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, kdy tato lhůta započala běžet od [datum], jak vyplývá z podacího lístku. Vyzvána k úhradě byla také předžalobní výzvou ze dne [datum]. Soud naopak nevzal za prokázané, že by žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně jakékoliv informace či doklady k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, jelikož tyto údaje nejsou součástí žádné z žalobkyní předložených listin a žalobkyně žádné z těchto údajů, např. výplatní pásky, nedoložila. 3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne [datum] za prokázané, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovanou, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byla žalovaná s tímto seznámena. <i>4. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“ 15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“ 16. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkový