29 C 363/2023-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši celkem 21 880 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží z titulu smlouvy o zápůjčce a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč do [datum]. Žalovaný však žalobkyni, ani přes písemnou upomínku, tuto částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z této dlužné částky v zákonné výši ode dne zesplatnění dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že dne [datum] žalovaný s žalobkyní (prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]) uzavřel smlouvu o zápůjčce, tak jak uvedla žalobkyně. Dále soud vycházel z výpisu účtu (potvrzení o platbě) všeobecných podmínek půjčky a dalších listin založených ve spise. Po skutkové stránce má soud za prokázané veškeré skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, když o jejich správnosti a pravosti nemá důvod pochybovat. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho. 4. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1958 ob. č. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně jako poskytovatel půjčky, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (čl. 5 smlouvy). 5. Ve věci tak bylo prokázáno, že žalovaný zapůjčenou jistinu ve výši 21 300 Kč (tj. jistina 15 000 Kč a poplatek ve výši 6 300 Kč) žalobkyni dluží s tím, že splatnost půjčky nastala dne [datum]. Od tohoto dne, respektive dne následujícího, tak byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Žaloba by tak byla shledána jako plně důvodná. Dále žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením v již ponížené výši 580 Kč (5x písemná výzva po 500 Kč, byť jejich počet a výši ceny soud považuje za hraniční, ovšem ujednání o ceně je součástí smlouvy samotné, tj. celkem 2 500 Kč, když po započtení částečné úhrady požaduje žalobkyně částku 580 Kč). A dále v souvislosti s prodlením žalovaného na smluvní pokutu ve výši 5 280 Kč dle čl. 2 smlouvy (0,1 % denně za každý den prodlení, v kapitalizované výši do limitu dle § 122 z. č. 257/2016 Sb.). 6. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu je důvodný a podložený příslušnými důkazy, jak je výše uvedeno. Proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl. 7. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 8. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši dle dále uvedeného. 9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 328 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 876 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 880 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.