30 C 10/2023-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 19.213 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2.763 Kč, vrátí nejpozději dne 24.9.2021. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 3.950 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,10 % z dlužné částky denně. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 10.000 Kč, poplatku ve výši 2.763 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.950 Kč, účelně vynaložených nákladu ve výši 2.500 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, ve znění dodatku ze dne [datum], na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla dne 25.8.2021 peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, a dne 30.8.2021 peněžní prostředky ve výši 1.500 Kč a 3.500 Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2.763 Kč, vrátí nejpozději do 24.9.2021. Žalovaný ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 3.950 Kč za období od 25.9.2021 do 25.10.2022, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě (čl. 2), že v případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smluvní stranami bylo rovněž ujednáno, že poplatek za písemnou upomínku činí 500 Kč (čl. 2). Žalobkyně žalovaného upomenula dne – 1.10.2021, 8.10.2021, 15.10.2021, 24.10.2021, 8.11.2021, za což požaduje poplatek v celkové výši 2.500 Kč. 5. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil částku 19.213 Kč. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na základě které byl zapůjčitel (žalobkyně) povinen přenechat vydržiteli (žalovanému) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a to včetně ujednaných poplatků a dalších souvisejících nákladů. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak povinnost žalovaného nebyla splněna, když žalovaný žalobkyni dosud ničeho nevrátil (nezaplatil). Žalovaný se proto ocitl v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků dle § 1968 NOZ, a to od 25.9.2021, pročež od tohoto dne má žalobkyně právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V důsledku této právní skutečnosti žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty ve výši 3.950 Kč. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání žalovaného soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ), avšak toliko do výše 500 Kč (upomínka ze dne 1.10.2021). 7. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že se žalobkyně na žalovaném důvodně domáhala zaplacení částky 17.213 Kč (10.000 Kč + 2.763 Kč + 3.950 Kč + 500 Kč), pročež soud výrokem II. tohoto rozsudku žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.213 Kč. 8. Oproti tomu soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 2.000 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl. Soud je toho názoru, že za situace, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě nevrátil, je jistě vhodné žalovaného vyzvat, aby dostál svým smluvním závazkům. Z tohoto důvodu soud první upomínku ze dne 1.10.2021 vyhodnotil jako důvodnou, pročež žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 500 Kč za tuto konkrétní upomínku. 9. Soud již ovšem jako důvodné nevyhodnotil další čtyři následující upomínky, které byly žalovanému žalobkyní zasílány s týdenními odstupy. Soud má za to, že zaslání jedné upomínky představuje pro žalovaného, jakožto dlužníka, dostatečné upozornění, aby byl ze strany žalobkyně zcela postačujícím způsobem informován o tom, že povinnosti vyplývající ze smlouvy neplní řádně a včas. Zaslání dalších upomínek, a to toliko ještě v týdenních rozestupech, když zůstává otázkou, zda před odesláním další upomínky byla předchozí upomínka žalovanému vůbec řádně doručena, tj. zda se dostala do jeho dispozici a on se s ní mohl objektivně seznámit, nepokládá soud za nezbytné, ba právě naopak. Soud se totiž kloní k závěru, že primárním důvodem odeslání dalších upomínek je spíše skutečnost, že žalobkyni se v takovém případě otevřela možnost žalovanému naúčtovat další poplatky spojené s odesláním upomínek, a nikoliv jej upozornit na to, že řádně a včas neplní smluvně převzaté povinnosti. Dle soudu navíc poplatek ve výši 500 Kč nelze rozhodně považovat za nepatrný. Ve světle těchto skutečností dospěl soud k závěru, že se žalobkyně poplatků ve výši 2.000 Kč (4 x 500 Kč) domáhala na žalovaném nedůvodně, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku uplatněný nárok jako nedůvodný zamítl. 10. Nad rámec zmíněného soud směrem k žalobkyni doplňuje, že žalobkyně k žalobnímu návrhu nepřipojila žádný doklad o tom, že upomínky žalovanému skutečně odeslala, tj. dodejku či doručenku. Vzhledem k zaujatému právnímu názoru však soud žalobkyni k doložení těchto listin nevyzýval, neboť i kdyby je žalobkyně k výzvě soudu doložila, ničeho by to nezměnilo na názoru soudu, že tento dílčí nárok není důvodný. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.783,13 Kč, přičemž tato částka představuje 79,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.213 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.