30 C 115/2023-17 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 13.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala pro žalovaného služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictví internetu, a to až do dne 29.11.2021, kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, tj. 2 x set-top box a 2 x přístupové karty. Žalovaný je však nevrátil, v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 5.000 Kč a 2 x 1.500 Kč, tj. celkem 13.000 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13.000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listin soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kombinovaná televize, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, a že smlouva byla ukončena dne 29.11.2021. V souvislosti s ukončením smlouvy žalovanému vznikla povinnost žalobkyni vrátit pronajaté koncové zařízení (2 x set-top box, 2 x přístupové karty), a to do deseti dnů ode dne ukončení smlouvy (čl. 4 obchodních podmínek). Žalovaný však tuto povinnost porušil, pročež se žalobkyně na něm domáhá zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 13.000 Kč (2 x 5.000 Kč – set-top box, 2 x 1.500 Kč – přístupové katzy), jež byla ve výši 5.000 Kč, resp. ve výši 1.500 Kč, pro takový každý jednotlivý případ sjednána (viz bod I. smlouvy). Žalovaný, ačkoliv byl opakovaně vyzván k úhradě částky 13.000 Kč, ve stanoveném termínu, jakož ani později, ničeho nezaplatil. 5. Lze tak uzavřít, že žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil částku 13.000 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla platně v písemné formě uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za současného užití § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), když nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ). Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému koncová zařízení a přístupové karty k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal po skončení smluvního vztahu do 10 dnů koncové zařízení a přístupové karty vrátit žalobkyni. Povinnost vrátit koncová zařízení a přístupové karty byla utvrzena smluvní pokutou dle § 2048 NOZ Smluvní vztah účastníků byl ukončen k 29.11.2021, pročež žalovaný byl povinen koncové zařízení vrátit žalobkyni nejpozději do 9.12.2021. Žalovaný ovšem tuto povinnost porušil, když ničeho nevrátil, čímž žalobkyni vzniklo důvodné právo požadovat po žalovaném řádně ujednanou smluvní pokutu v souhrnné výši 13.000 Kč. 7. Žalovaný byl vyzván, aby smluvní pokutu ve výši 13.000 Kč zaplatil nejpozději do 30.11.2022, což ovšem neučinil. Žalovaný se proto následující den, tj. dne 1.12.2022, ocitl v prodlení dle § 1968 NOZ. Žalobkyni od toho data vzniklo důvodné právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Pakliže se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení již od 24.11.2022, domáhala se jej předčasně. 8. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu, pokud se jedná o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.000 Kč od 24.11.2022 do 30.11.2022, pro předčasnost zamítl. Ve zbytku soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když se však jednalo o neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.070,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.050 Kč ve výši 220,50 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.