30 C 140/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 20.861,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které měla žalovaná splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 574 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 13,49 % ročně. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, když toliko uhradila částku v celkové výši 2.870 Kč, pročež ji byla právní předchůdkyní žalobkyně třikrát (dne 11.9.2022, dne 11.10.2022 a dne 11.11.2022) vyúčtována smluvní pokuta v souhrnné výši 1.500 Kč (3 x 500 Kč), a jakož i následně došlo dne 14.12.2022 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši 20.861,65 Kč je složena z jistiny ve výši 18.531,83 Kč, z neuhrazených úroků ve výši 829,82 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20.861,65 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byly žalované téhož dne převodem na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které měla žalovaná splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 574 Kč. Úroková sazba byla ujednána ve výši 13,49 % ročně. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, když toliko uhradila částku v celkové výši 2.870 Kč, když poslední řádná splátka byla žalovanou uhrazena dne 11.8.2022, pročež ji byla žalované žalobkyní třikrát (dne 11.9.2022, dne 11.10.2022 a dne 11.11.2022) vyúčtována smluvní pokuta v souhrnné výši 1.500 Kč (3 x 500 Kč), a jakož i následně došlo dopisem ze dne 14.12.2022 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši 20.861,65 Kč je složena z jistiny ve výši 18.531,83 Kč, z neuhrazených úroků ve výši 829,82 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 5. Lze konstatovat, že žalovaná žalobkyni nezaplatila částku v celkové výši 20.861,65 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně zaplatit související poplatky a ujednané úroky. Uvedené povinnosti byly žalovanou porušeny, pročež došlo k zesplatnění úvěru, čímž se zároveň ocitla v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalované taktéž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ. 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.287 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.861,65 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.