30 C 208/2023-16 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 28.315 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6.300 Kč, vrátí nejpozději dne 25.5.2022. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila. Žalobkyně proto žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 4.515 Kč, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě, a to tak, že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,10 % z dlužné částky denně. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 15.000 Kč, poplatku ve výši 6.300 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.515 Kč, účelně vynaložených nákladu ve výši 2.500 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla dne [datum] peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč s tím, že bylo dále ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky, a to včetně poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6.300 Kč, vrátí nejpozději do 25.5.2022. Žalovaná ovšem povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, nesplnila. Žalobkyně proto žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 4.515 Kč za období od 26.5.2022 do 23.3.2023, když ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo ve smlouvě (čl. 2), že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smluvní stranami bylo rovněž ujednáno, že poplatek za písemnou upomínku činí 500 Kč (čl. 2). Žalobkyně žalovanou upomenula dne – 21.4.2022, 2.5.2022, 21.5.2022, 30.5.2022 a 12.6.2022, za což požaduje poplatek v celkové výši 2.500 Kč. 5. Lze uzavřít, že žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila částku 28.315 Kč. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na základě které byl zapůjčitel (žalobkyně) povinen přenechat vydržiteli (žalované) zastupitelnou věc (peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč) tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, a to včetně ujednaných poplatků a dalších souvisejících nákladů. Žalobkyně svoji povinnost splnila, avšak povinnost žalované nebyla splněna, když žalovaná žalobkyni dosud ničeho nevrátila (nezaplatila). Žalovaná se proto ocitla v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků dle § 1968 NOZ, a to od 26.5.2022, pročež od tohoto dne má žalobkyně právo požadovat po žalované úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V důsledku této právní skutečnosti žalované rovněž povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty ve výši 4.515 Kč. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání žalované soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ), avšak toliko do výše 500 Kč (upomínka ze dne 21.4.2022). 7. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že se žalobkyně na žalovaném důvodně domáhala zaplacení toliko částky 26.315 Kč (15.000 Kč + 6.300 Kč + 4.515 Kč + 500 Kč), pročež soud výrokem II. tohoto rozsudku žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.315 Kč. 8. Oproti tomu soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky 2.000 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítl. Soud je toho názoru, že za situace, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě nevrátila, je jistě vhodné žalovanou vyzvat, aby dostála svým smluvním závazkům. Z tohoto důvodu soud první upomínku ze dne 21.4.2022 vyhodnotil jako důvodnou, pročež žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 500 Kč za tuto konkrétní upomínku. 9. Soud již ovšem jako důvodné nevyhodnotil další čtyři následující upomínky, které byly žalované žalobkyní zasílány zpravidla s dvoutýdenními odstupy. Soud má za to, že zaslání jedné upomínky představuje pro žalovanou, jakožto dlužníka, dostatečné upozornění, aby byla ze strany žalobkyně zcela postačujícím způsobem informována o tom, že povinnosti vyplývající ze smlouvy neplní řádně a včas. Zaslání dalších upomínek, a to toliko ještě ve dvoutýdenních rozestupech, když zůstává otázkou, zda před odesláním další upomínky byla předchozí upomínka žalované vůbec řádně doručena, tj. zda se dostala do její dispozici a ona se s ní mohla objektivně seznámit, nepokládá soud za nezbytné, ba právě naopak. Soud se totiž kloní k závěru, že primárním důvodem odeslání dalších upomínek je spíše skutečnost, že žalobkyni se v takovém případě otevřela možnost žalované naúčtovat další poplatky spojené s odesláním upomínek, a nikoliv ji upozornit na to, že řádně a včas neplní smluvně převzaté povinnosti. Dle soudu navíc poplatek ve výši 500 Kč nelze rozhodně považovat za nepatrný. Ve světle těchto skutečností dospěl soud k závěru, že se žalobkyně poplatků ve výši 2.000 Kč (4 x 500 Kč) domáhala na žalované nedůvodně, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku uplatněný nárok jako nedůvodný zamítl. 10. Nad rámec zmíněného soud směrem k žalobkyni doplňuje, že žalobkyně k žalobnímu návrhu nepřipojila žádný doklad o tom, že upomínky žalované skutečně odeslala, tj. dodejku či doručenku. Vzhledem k zaujatému právnímu názoru však soud žalobkyni k doložení těchto listin nevyzýval, neboť i kdyby je žalobkyně k výzvě soudu doložila, ničeho by to nezměnilo na názoru soudu, že tento dílčí nárok není důvodný. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.003,58 Kč, přičemž tato částka představuje 85,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,94 % a úspěchu žalované v rozsahu 7,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.133 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28.315 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. 12. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.