30 C 241/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [číslo] domáhala na žalované zaplacení 16.351,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl dne [datum] uzavřen dodatek o poskytnutí úvěru, na jehož podkladě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, resp. na jejímž základě byl dne [datum] uzavřen druhý dodatek o poskytnutí úvěru, na jehož podkladě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které měla žalovaná splácet prostřednictvím měsíčních splátek. Úroková sazba byla ujednána ve výši 17,90 % ročně, resp. ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, pročež došlo k zesplatnění úvěrů ke dni 23.1.2023. Celková dlužná částka ve výši 17.038,62 Kč je složena z jistin ve výši 5.851,70 Kč a ve výši 10.000 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 257,15 Kč a ve výši 429,77 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17.038,62 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl dne [datum] uzavřen první dodatek této smlouvy o poskytnutí úvěru, na jehož podkladě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, resp. na jejímž základě byl dne [datum] uzavřen druhý dodatek téže smlouvy o poskytnutí úvěru, na jehož podkladě žalobkyně opětovně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které měla žalovaná splácet prostřednictvím měsíčních splátek. Úroková sazba byla ujednána ve výši 17,90 % ročně, resp. ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, pročež došlo k zesplatnění úvěrů ke dni 23.1.2023. Celková dlužná částka ve výši 17.038,62 Kč je složena z jistin ve výši 5.851,70 Kč a ve výši 10.000 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 257,15 Kč a ve výši 429,77 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 5. Lze konstatovat, že žalovaná žalobkyni nezaplatila částku v celkové výši 17.038,62 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byly za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřeny v písemné formě, na jejichž základě byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně zaplatit související poplatky (např. účelně vynaložené náklady na vymáhání) a ujednané úroky. Uvedené povinnosti byly žalovanou porušeny, pročež došlo k zesplatnění úvěrů, čímž se zároveň ocitla v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalované taktéž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ. 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.