30 C 258/2023-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 36.768,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem 45.000 Kč, na jejímž podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, pročež následně došlo k zesplatnění úvěru k 11.1.2023. Žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 61.647,60 Kč a zaplatil 50.999 Kč. Celková dlužná částka ve výši 38.768,31 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 36.172,31 Kč, z poplatků ve výši 196 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1.500 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 38.768,31 Kč, kapitalizovaného úroku úvěru ve výši 6.048,55 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.304,26 Kč, smluvního a zákonného příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] s úvěrovým limitem 20.000 Kč, s ujednanou úrokovou sazbou 26,28 % ročně, na jejímž podkladě byly žalovanému postupně poskytnuty peněžní prostředky. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, pročež následně došlo k zesplatnění úvěru k 11.1.2023. Žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 61.647,60 Kč a zaplatil/vrátil žalobkyně částku ve výši 50.999 Kč. Celková dlužná částka ve výši 38.768,31 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 36.172,31 Kč, z poplatků ve výši 196 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1.500 Kč. 5. Lze konstatovat, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku ve výši 38.768,31 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně uhradit veškeré související poplatky a účelně vynaložené náklady. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když úvěr nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila, čímž se žalovaný zároveň ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ. Nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.729 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.551 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38.768,31 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.