30 C 341/2023-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 10.524,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8.592 Kč, tj. celkem 18.592 Kč, vrátí nejpozději do 27.4.2022. Žalovaná ovšem poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, když uhradila toliko 3.330 Kč s tím, že z této částky byla na jistinu započtena částka ve výši 1.666,71 Kč, pročež nesplacená jistina činí 8.333,29 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala mj. zaplacení jistiny úvěru ve výši 8.333,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 705,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.588,94 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.191,66 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 762,84 Kč, jakožto nákladů na vyhodnocení úvěru, a co do částky 1.477,61 Kč, jakožto inkasního poplatku, zpět, pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 2.240,45 Kč dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalované. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované téhož dne v hotovosti poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, s tím, že bylo ujednáno, že žalovaná tyto peněžní prostředky s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8.592 Kč (kam kromě jiného náleží i poplatek za vyhodnocení úvěrového případu), tj. celkem 18.592 Kč, žalovaná vrátí nejpozději do 27.4.2022. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i stanovena povinnost, že žalovaná je povinna zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč pro případ prodlení. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, když uhradila toliko 3.330 Kč s tím, že z této částky byla na jistinu započtena částka ve výši 1.666,71 Kč, pročež nesplacená jistina činí 8.333,29 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala mj. zaplacení jistiny úvěru ve výši 8.333,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 705,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.588,94 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.191,66 Kč. Žalovaná, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatila, ničeho nevrátila. 6. Lze uzavřít, že žalovaná dosud žalobkyni nevrátila/nezaplatila částku v celkové výši 17.036,42 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na jejímž základě úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalované) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaná) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti a zaplatit ujednané poplatky (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, čímž se ocitla v prodlení (§ 1968 NOZ) s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, jakož i se zaplacením ujednaných poplatků. Za období prodlení, tj. od 28.4.2022, žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (za období od 28.4.2022 do 16.1.2023 byl úrok z prodlení kapitalizován na částku ve výši 705,53 Kč). 8. V důsledku prodlení žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ, když její maximální výše je limitována § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pročež se (právní předchůdkyně) žalobkyně správně domáhala smluvní pokuty ve výši 2.191,66 Kč. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ). 9. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ). 10. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby zcela vyhověl (výrok II.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, když z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.728,64 Kč, přičemž tato částka představuje 76,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,38 % a úspěchu žalované v rozsahu 11,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.524,95 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.