37 C 13/2023-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 640 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v době od 1. 7. 2020 do 6. 1. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 16 340 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 2. 2023 uvedl, že po obdržení výzvy k vyjádření se k žalobě se obrátil na žalobkyni a uzavřel s ní dohodu s možností splacení dluhu ve splátkách. 3. Podáním ze dne 4. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky 2 000 Kč zpět s tím, že žalovaný dne 14. 2. 2023 uhradil žalobkyni první splátku dluhu ve výši 2 000 Kč podle jejich dohody o úhradě dluhu ve splátkách. Žalobkyně nadále požadovala zaplacení částky 14 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 340 Kč od 15. 9. 2021 do 14. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 340 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, a přiznání náhrady nákladů řízení. 4. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět v části nároku na zaplacení jistiny ve výši 2 000 Kč před prvním jednáním ve věci, soud podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), řízení v příslušné části zastavil. 5. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. 6. Soud má žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané. Žalovaný byl v době od 1. 7. 2020 do 6. 1. 2021 dle informací z registru silničních vozidel, k nimž má žalobkyně ze zákona přístup, vlastníkem a provozovatelem nákladního vozidla s hmotností do 3,5 t, [registrační značka], [VIN kód], přičemž k vozidlu nebylo po těchto 190 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla; žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných příspěvků do 60 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění (zjištěno z výpisu z registru silničních vozidel, z výzvy k úhradě příspěvku ze dne 1. 7. 2021 a z upomínky ze dne 6. 10. 2021). Dne 14. 2. 2023 uhradil žalovaný žalobkyni částku 2 000 Kč představující první splátku jeho dluhu vůči žalobkyni. O pravosti a pravdivosti předložených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Důkazy jednoznačně vedou k prokázání tvrzení žalobkyně. Ostatně sám žalovaný de facto uznal existenci uvedeného dluhu, když se v průběhu řízení obrátil na žalovanou s žádostí o možnost plnění ve splátkách. 7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] a neměl k němu v žalobě vymezeném období sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného příspěvku do garančního fondu, poučila jej o následcích nevyhovění. Žalovaný příspěvek ve výši 16 340 Kč do garančního fondu neuhradil, pouze dne 14. 2. 2023 žalobkyni zaplatil první splátku dluhu ve výši 2 000 Kč. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Žalovaný porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], vyplývající z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen za každý ze 190 dnů, kdy nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 86 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. o) prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovaného řádně a včas vyzvala k úhradě správně vyčísleného příspěvku. Žalovaný příspěvek včas nezaplatil, a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení 16 340 Kč a právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (dle § 2a prováděcí vyhlášky). Částku ve výši 2 000 Kč žalovaný zaplatil až dne 14. 2. 2023 a k úhradě mu zbylo 14 340 Kč. Ode dne 15. 9. 2021 do 14. 2. 2023 byl žalovaný v prodlení s úhradou částky 16 340 Kč ve smyslu § 1968 o. z. a ode dne 15. 2. 2023 je v prodlení s úhradou částky 14 340 Kč. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku prodlení z dlužných částek v zákonné výši 8,50 % ročně, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 10. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 11. O lhůtě k plnění dluhu žalovaného soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když k žádosti žalovaného stanovil splatnost dlužné částky ve splátkách. Přihlédl přitom k mimosoudní dohodě o splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. V projednávané věci tak byla žádost žalovaného zohledněna tím, že splnění uložené povinnosti bylo stanoveno ve splátkách, a nikoliv ve standardní zákonné třídenní lhůtě k plnění, ale také bylo přihlédnuto k majetkovým zájmům žalobkyně, když s ohledem na přisouzenou částku, bude pohledávka žalobkyně uspokojena dříve než za jeden rok, což je ještě období, kdy lze podle soudu po žalobkyni spravedlivě požadovat posečkání s plnou úhradou pohledávky. Navíc jako rovnováhu v zájmech obou stran soud rozhodl o ztrátě výhody splátek pro případ, že by žalovaný, některou z nich nesplnil. V důsledku prodlení se splněním některé splátky by se pak totiž stal splatným celý dluh. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, kterou požadovala. Nebýt nečinnosti žalovaného, nedošlo by ostatně k zahájení zdejšího řízení co do nároku na zaplacení žalované částky a vzniku souvisejících nákladů na straně žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 640 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Odměnu za částečné zpětvzetí žaloby ani související paušální náhradu hotových výdajů žalobkyně nepožadovala, soud ji proto v rámci náhrady nákladů řízení žalobkyni nepřiznal.