37 C 325/2023-29 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu dne [datum], kterou se domáhala celkově zaplacení částky 30 405,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uplatňovaný nárok nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], bd [příjmení] 1, [číslo] [anonymizováno], Francie, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [anonymizováno] soudem v [anonymizováno] pod č. [tel. číslo] ([číslo]), jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Uplatněný nárok dle žaloby vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou uzavřela žalovaná s původním věřitelem. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek; doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 2 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč Celkem žalovaná vyčerpala částku 43 671 Kč. Na splátkách pak zaplatila celkově 27 720 Kč. Původní věřitel následně odstoupil od úvěrové smlouvy a prohlásil úvěr ke dni [datum] za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl původní věřitel oprávněn po žalované požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Celkově tak žalobkyně uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 27 912,01 Kč, dlužné pojistné sjednané s úvěrem ve výši 838,95 Kč, smluvní pokutu ve výši 477,50 Kč, sjednané poplatky za upomínání ve výši 700 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 403,05 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč (osobní návštěva žalované) a zákonný úrok z prodlení z částky 27 912,01 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Na dotaz soudu ohledně toho, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí ověřoval údaje poskytnuté žalovanou ohledně příjmů a výdajů, a to v interních i externích databázích třetích subjektů např. v registru [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalovaná pak nebyla v době sjednání vedena v insolvenčním rejstříku jako dlužnice. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ze kterého se zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná dne [datum] podepsala listinu nadepsanou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] žádost/smlouva o revolvingovém úvěru, přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr“. Dle této nabídky mělo být předmětem smlouvy mj. poskytnutí úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč a závazek žalované úvěr splácet spolu s úroky a poplatky dle sazebníku poplatků. Žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly splatné vždy 17. dne v měsíci. Úroková sazba činila 23,76 % ročně. Dále bylo v žádosti uvedeno, že její nedílnou součástí je přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr sjednanému původním věřitelem jako pojistníkem, na základě kterého byla žalovaná pojištěna pro případy uvedené v přihlášce. Za pojištění měla dle žádosti hradit žalobci poplatek ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Součástí žádosti bylo rovněž prohlášení žalované o jejích majetkových poměrech. Uvedla, že je zaměstnána od června [rok] jako„ dělník, řemeslník, opravář“ s čistým měsíčním příjmem 14 044 Kč. Celkové měsíční náklady domácnosti byly vyčísleny na 3 000 Kč. Dále uvedla, že je bez finančních závazků, svobodná a bydlí u rodičů. Z přípisu původního věřitele ze dne [datum] soud zjistil, že jím bylo žalované oznámeno schválení žádosti o revolvingový úvěr a za účelem čerpání jí byla poskytnuta platební karta. Z výpisu z úvěrového účtu dále vyplývá, že žalovaná čerpala prostředky v celkové výši 42 720 Kč. Na splátkách pak zaplatila celkově 27 270 Kč. Dopisem ze dne [datum] původní věřitel z důvodu prodlení se splácením úvěru od smlouvy odstoupil. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobkyní podepsána smlouva o postoupení pohledávek, kterou došlo mj. k postoupení pohledávky za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy. Dopisem ze dne [datum] odeslaným [datum] žalobkyně oznámila, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy z původního věřitele na žalobkyni. Současně byla vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky do [datum]. Zástupce žalobkyně adresoval žalované dne [datum] předžalobní upomínku. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. 6. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby. 7. Protože původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle [číslo] a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou. 8. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci. 9. Soud učinil závěr, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ ZSÚ“). Současně se smlouvou o úvěru byla sjednána rovněž nepojmenovaná smlouva o přistoupení k pojištění s pojistitelem [právnická osoba], a původním věřitelem coby pojistníkem. Žalovaná pak byla pojištěnou z této smlouvy. 10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 15. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v žádosti o úvěr samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Již tento nedost