76 C 53/2023-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované dočasně poskytnuta částka 1 000 Kč. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 100 Kč, jehož úhrady se žalobkyně též domáhá. Žalobkyně požaduje vedle zaplacení jistiny a poplatku úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, zákonný úrok z prodlení a úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 1 000 Kč (potvrzení o platbě, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum] odeslané téhož dne nejpozději do tří dnů. Žalobkyně dále k žalobě předložila nedatovanou listinu označenou jako Smlouva zápůjčce podepsanou jen žalobkyní, obsahující údaje o žalované, jejímž předmětem bylo sjednání poskytnutí zápůjčky ve výši 1 000 Kč. Na konci listiny je uvedeno jméno a příjmení žalované, datum, čas a PIN kód. Žalobkyně dále předložila listiny označené jako„ upomínka“ a„ opakovaná výzva k úhradě“ ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], aniž by však prokázala jejich odeslání žalované. 5. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, tak v této části je soud toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaná podepsala žalobkyní předloženou smlouvu o zápůjčce. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listiny však nevyplývá, že by tato byla žalované známa a byla jí písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ NOZ“). U smlouvy o úvěru se sice nevyžaduje písemná forma a může být tedy uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím internetu, avšak v takovém případě musí žalobkyně jednoznačně prokázat, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Za této situace soud uzavřel, že z předložených listin nelze zjistit, že mezi označenými smluvními stranami skutečně byla uzavřena smlouva ve znění předloženém žalobkyní. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 1 000 Kč, posoudil soud vztah mezi původním věřitelem a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ). Ochuzeným (původní věřitel) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalované) věc určená podle druhu (částka 1 000 Kč), k jejímuž vrácení byla žalovaná vyzvána (§ 1958 NOZ) předžalobní výzvou, která byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Dle výzvy byla žalovaná povinna zaplatit do tří dnů, tj do [datum]. Dnem následujícím, tedy [datum], se dostala do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 1 000 Kč i úrok z prodlení z dlužné jistiny od data [datum] do zaplacení (výrok I.). Soud podotýká, že žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, soud přitom nemohl překročit žalobní návrh. 7. Jak vyplývá z právě uvedeného, soud zamítl žalobu co do zbytku žalobního nároku, když s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na smluvní poplatky a smluvní pokutu (výrok ad II.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ze 54,50 % (výrok I. – 1 265,20 Kč) a neúspěšná naopak v rozsahu 45,50 % (výrok II. – 1 055,82 Kč), byla tudíž z procesního hlediska úspěšnější a má nárok na náhradu 9 % účelně vynaložených nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí však v řízení nevznikly jakékoli náklady, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud podotýká, že při posuzování procesního úspěchu vycházel i z požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. 9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.