8 C 37/2022-86 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím, které představoval úrok z prodlení„ 10 procent ode dne [datum] do zaplacení“, a dále nákladů řízení do 14 dnů od rozhodnutí soudu. Svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že„ někdy v [anonymizováno] [rok] … na telefonické zavolání … poslal žalované prostřednictvím bankovního účtu … částku 20 000 Kč“. S tím, že žalovaná slíbila, že do měsíce částku vrátí. Žalovaná ovšem půjčku nevrátila ani na telefonickou výzvu ani na základě emailové korespondence, ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalobce ve své žalobě označil a předložil jako důkazy kopii emailové korespondence a předžalobní výzvu. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. [jméno] žalovaná se ve svých původních vyjádření v zásadě nevyjadřovala k věci samé, resp. vnitřně rozporně připouštěla, že by nárok uhradila ve splátkách, ovšem současně uváděla, že s ním nesouhlasí, a dále uváděla skutečnosti, které zjevně s věcí samou přímo nesouvisely. Současně doložila lékařské zprávy, dle kterých její zdravotní stav neumožňuje, aby samostatně jednala před soudem. Soud ji proto k ochraně jejích zájmů ustanovil opatrovníka pro toto řízení. Ten především uvedl, že nelze nárok uznat, pokud žalovaná sice připouští existenci nějaké pohledávky, ovšem není zřejmé, na základě jaké smlouvy a v jaké výši vznikla či trvá. S ohledem na zdravotní stav žalované nejsou její vyjádření věrohodné. Poukázal na skutečnost, že žalobce, přestože tvrdí, že převedl žalované peníze bezhotovostně mezi bankovními účty, tuto tvrzenou skutečnost nedoložil. Dále namítá proti požadovanému příslušenství, že není doložena splatnost jakékoli pohledávky, a tím pádem ani řádně uplatněná sazba příp. úroku z prodlení. 3. K návrhu žalované soud rozhodl o jejím osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 zák č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Soud nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobce nedostavil, přestože mu bylo předvolání řádně doručeno ve smyslu § 49 odst. 4 o.s.ř. dne [datum], neomluvil se, ani nepožádal o odročení jednání, proto soud jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Z provedených listinných důkazů (především emailová komunikace) soud sice zjistil, že nějaké nevypořádané závazkové vztahy mezi účastníky patrně existují, nicméně soud nemůže mít z předloženého za doložená tvrzení žalobce o konkrétní zápůjčce v [anonymizováno] [rok] ve výši 20 000 Kč se splatností 1 měsíc. Tím spíše, kdy žalobce sice sám tvrdí, že částka byla převedena bezhotovostním převodem mezi účty účastníků, ale současně uvádí, že to bylo„ někdy v [anonymizováno] [rok]“, tedy navzdory jednoduché možnosti zjistit přesný den převodu, uvádí den zápůjčky neurčitě. Naopak z předložených lékařských zpráv bylo zjištěno, že žalovaná je dlouhodobě v nedobrém psychickém stavu, který ji brání racionálně nahlížet na vztahy mezi lidmi, a dle samotných vyjádření žalované především na vztah s žalobcem. Soud byl proto připraven poučit žalobce na prvním jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti doložit své vlastní tvrzení o převodu částky 20 000 Kč z titulu zápůjčky na účet žalované, ovšem jelikož se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, nebylo možné mu poučení poskytnout. Za tohoto procesního stavu soudu nezbývá, než konstatoval, že žalobce nedostál své povinnosti tvrdit, resp. především povinnosti svá (byť nikoli zcela určitá) tvrzení dokázat, a současně se dobrovolně vzdal možnosti být poučen ve smyslu § 118a o.s.ř. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ve smyslu § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), příp. § 2991 o.z., ovšem jak již shora uvedeno, nejen poskytnutí zápůjčky, ale ani příp. bezdůvodného obohacení na straně žalované se žalobci nepodařilo prokázat. Soud proto žalobu bez dalšího zamítl (bod I. výroku). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení žalované představují odměnu a náhrady zástupce žalované z řad advokátů (ustanoveného opatrovníka) podle advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb. – dále jen a.t.). Celková výše náhrady vyplývá z rozhodnutí soudu o nákladech ustanoveného zástupce (srov. bod III. výroku tohoto rozhodnutí, resp. bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Žalobce je povinen určené náklady řízení zaplatit státu prostřednictvím soudu, který zástupce procesně úspěšnému účastníkovi ustanovil (§ 149 odst. 2 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o nákladech řízení ustanoveného zástupce (§ 160 o.s.ř.) (bod II. výroku). 7. Dále soud připojil k rozsudku usnesení, kterým rozhodl právě o nákladech ustanoveného zástupce žalované z řad advokátů, které hradí stát dle § 140 odst. 2 o.s.ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.). Soud přiznal advokátu odměnu a náhradu hotových výdajů v celké výši 6 600 Kč Tyto náklady sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod. 5 a.t. sestávající z částky 2 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t.), a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. (zástupce není plátcem DPH). Náhrada bude vyplacena prostřednictvím zdejšího soudu na číslo účtu, které zástupce sdělí soudu do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí (bod III. výroku).