8 C 463/2022-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ([příjmení] konsolidace), na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 135 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 976 Kč včetně úroku 7,4 %. Sjednané splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku s účinností ke dni [datum], a přestože to bylo žalované osobě oznámeno, ano poté nic neuhradila. Vedle jistiny dluhu (115 475,33 K4) a úroku kapitalizovaného ve výši 12 321,46 Kč žalobkyně dále požadovala 1 592 Kč (poplatky), 9 098,98 (kapitalizovaný úrok z prodlení) a dále úrok 7,4 % z jistiny a úrok z prodlení 8,25 % z jistiny, ode dne [datum] do zaplacení. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, a především dle sdělených informací žadatele o úvěr v jeho žádosti, které hodnotila v souladu s platnými schvalovacími strategiemi [příjmení] a z kontroly registrů (interní registry, evidence exekucí, insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI a [příjmení]) a veřejně dostupnými statistickými informací o životními a existenčním minimu. Přímo z žádosti zjistil, že žalovaná osoba byla zaměstnána s měsíčním příjmem [částka], což si "banka ověřila", a nezjistila, že by nemohla žalovaná osoba splácet úvěr, o který žádala. Dále bylo odkázáno na několik rozhodnutí soudů. 2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] a protokolu o prověření úvěruschopnosti ze dne [datum] soud považuje za zjištěné, že žalovaná osoba sama uvedla, že žije sama v bytě v osobním vlastnictví, je svobodná, a je zaměstnána jako manuální pracovník ve [právnická osoba] s.r.o. s příjmem [částka] měsíčně. Jako své výdaje uvedla pouze splátky [částka], s tím, že všechny ostatní položky vyplnila výdaji 0 Kč vč. bydlení. Z žádosti o úvěr se nepodává, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoli tvrzené příjmy ověřil, naopak z protokolu ze dne [datum] je uvedeno v kolonce "předložené podklady" stručně slovo "ne" a v kolonce "verifikace u zaměstnavatele" rovněž slovo "ne". Soud tak má za zjištěné, že tvrzené příjmy (a výdaje) žalovaného nebyly nijak ověřovány, resp. nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že tzv. úvěruschopnost byla řádně zkontrolována, a to ani poté, co o tom byla žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř. 5. Z akceptačního dopisu ze dne [datum] pak vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně souhlasil s poskytnutím úvěru s parametry, které upravovala její žádost o úvěr ze dne [datum] Smlouvu o úvěru tvořila tedy žádost a akceptační dopis. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně osobě žalované částku 135 000 Kč prostřednictvím běžného účtu č. [bankovní účet], přičemž ta se zavázala vrátit tyto finanční prostředky s úrokem 7,4 % ročně v 89 měsíčních splátkách ve výši 1 976 Kč + 148 Kč pojistného vždy ke 25. dni v měsíci počínaje [datum], prostřednictvím úvěrového účtu [bankovní účet] pod [číslo]. 6. Z tzv. transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná osoba měla u poskytovatele úvěru historicky předchozí závazek, který konsolidovala žalovaným úvěrem, když pod [číslo] začal pohyb žalované osoby od [datum] a z běžného účtu č. [bankovní účet] bylo do [datum] celkem poukázána osobou žalovanou částka ve výši 16 x 2 124 Kč, tzn. 33 984 Kč. 7. Z prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne [datum] a podacího archu ze dne bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyzval osobu žalovanou k zaplacení částky ve výši 120 598,04 Kč, když tak označil celou dlužnou částku, kterou "prohlásil za splatnou ke dni [datum] a vyzval k její úhradě do 7 dnů, tzn. do [datum]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky. 9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů. 10. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] Smlouvu o úvěru tvořila žádost o úvěr a akceptační dopis. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně osobě žalované částku 135 000 Kč prostřednictvím běžného účtu č. [bankovní účet], přičemž ta se zavázala vrátit tyto finanční prostředky s úrokem 7,4 % ročně v 89 měsíčních splátkách ve výši 1 976 Kč + 148 Kč pojistného vždy ke 25. dni v měsíci počínaje [datum], prostřednictvím úvěrového účtu [bankovní účet] pod [číslo]. Od [datum] do [datum] celkem vrátila částku ve výši 33 984 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované toliko dle údajů, které uvedla do své žádosti. Žalobkyně nedoložila ani ověření veřejných či neveřejných registrů, ani ověření příjmů a výdajů žalované osoby. 11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši [částka], aniž by tvrzení o takovém příjmu ze zaměstnání ověřila přímo u zaměstnavatele nebo jakýmikoli doklady předloženými žalovanou osobou. Z provedených důkazů nevyplývá ani, že by jakékoli doklady k tvrzeným příjmům žadatelka o spotřebitelský úvěr předložila ke dni podpisu žádosti o jeho přidělení, a žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k ověření příjmu v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř.). Obdobně na straně výdajů. Výdaje žalované osoby byly uvedeny pouze v marginální výši [částka] jako "splátky". Jako by jiné výdaje ani neexistovaly. Právní předchůdky žalobkyně sice následně účtovalas jinou výší výdajů, aniž by vysvětlila s jakými a proč, ovšem to na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti již nemohlo ničeho změnit. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti (§ 86 ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je dosazen nijak neověřených příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Tím není dotčena ani rozhodovací praxe z žalobkyní odkazovaných rozsudků. Zjištěnými skutečnostmi zůstává, že postupem dle § 86 ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla za ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 12. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto prob