30 C 175/2024 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne , Anonymizováno, domáhala na žalovaném zaplacení 13.120,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč, které měl žalovaný vrátit, a to včetně zaplacení ujednaných poplatků, do 24 měsíců ode dne jejich poskytnutí. Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, poskytnutou částku zcela nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta. Celková dlužná částka ve výši 13.200,- Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 9.998,- Kč, z poplatků v celkové výši 592,- Kč, z účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 1.030,- Kč a ze smluvních pokut ve výši 1.500,- Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13.120,- Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému téhož dne převodem na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000,- Kč, které měl žalovaný vrátit do 24 měsíců ode dne jejich poskytnutí a zároveň zaplatit ujednané poplatky (za poskytnutí úvěru ve výši 495,- Kč, za korunový odklad ve výši 1.485,- Kč, za bezpečnou splátku ve výši 99,- Kč/měsíčně, za SMS servis ve výši 49,- Kč/měsíčně). Žalovaný v termínu splatnosti, jakož ani později, poskytnuté peněžní prostředky zcela nevrátil (nezaplatil), třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500,- Kč. Celková dlužná částka ve výši 13.200,- Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 9.998,- Kč, z poplatků v celkové výši 592,- Kč, z účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 1.030,- Kč a ze smluvních pokut ve výši 1.500,- Kč.5. Lze konstatovat, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku ve výši 13.120,- Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně uhradit veškeré související poplatky a účelně vynaložené náklady. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když poskytnuté peněžní prostředky zcela nevrátil a nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ. Nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ).7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.120, Kč sestávající z částky 300, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 300, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200, Kč ve výši 252, Kč.9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.