36 C 248/2024-58 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Mělníku dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta dne 31. 1. 2022 částka 20 000 Kč. Žalobkyně smlouvu o úvěru však není schopna doložit, proto se vrácení částky domáhá z titulu bezdůvodného obohacení. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, a ta poté na žalobkyni. Žalovaná byla písemně vyzvána k zaplacení výzvou ze dne , datum, .2. Usnesením ze dne 27. 5. 2024 Okresní soud v Mělníku vyslovil svou místní nepříslušnost a věc byla postoupena soudu zdejšímu.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána.4. Soud podle ust. § 115a občanského soudního řádu rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalované byla dne 31. 1. 2022 na její účet u , právnická osoba, připsána částka 20 000 Kč. Dále zjistil, že společnost , právnická osoba, žalované oznámila postoupení pohledávek za ní na žalobkyni a žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 14. 1. 2024 odeslaným téhož dne.6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 20 000 Kč, posoudil soud vztah mezi společností , právnická osoba, a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Ochuzenou (předchůdkyní žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacené (žalované) věc určená podle druhu (částka 20 000 Kč), k jejímuž vrácení do tří dnů byla žalovaná vyzvána (§ 1958 občanského zákoníku) dopisem ze dne 14. 1. 2024 odeslaným téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalované došla dne 17. 1. 2024, žalovaná byla dle výzvy povinna zaplatit do tří dnů, tedy do 20. 1. 2024. Dnem následujícím, tedy 21. 1. 2024, se žalovaná dostala do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, když žalobkyně doložila postoupení pohledávek za žalovanou na svou osobu. Soud proto žalované uložil výrokem I. rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny 20 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od data 25. 1. 2024 do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 636,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby) a z částky 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní vývzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 650 Kč ve výši 1 186,50 Kč.8. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.