14 C 152/2025-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde se žalovaný zaregistroval, zřídil si uživatelský účet, požádal o poskytnutí úvěru a následně akceptoval návrh smlouvy zadáním zaslaného SMS kódu. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, jelikož žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, činí celková výše sankce 2 500 Kč. Dále má žalobkyně dle smlouvy nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, který žalobkyně požaduje za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky ve výši 3 500 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:5. Z předložené smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, datované , datum, soud zjistil, že v této je uvedeno, že ji uzavřela žalobkyně s žalovaným jako klientem. Je uvedeno č. účtu žalovaného č. , č. účtu, . Dále je uvedeno, že se smluvní strany dohodly, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho účet, doba trvání úvěru je 70 dní od čerpání úvěru, den konečné splatnosti úvěru je , datum, . Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1 % za každý den čerpání úvěru a bude účtován jen do dne konečné splatnosti úvěru (bod 5.3 smlouvy). Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí v 5 splátkách po 1 700 Kč splatných po 14 dnech, první splátka dne , datum, , poslední dne , datum, . Bylo uvedeno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč (bod 8.1 smlouvy) a že v případě prodlení po dni konečné splatnosti úvěru je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení, a to do 90 dnů od konečné splatnosti úvěru ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, v případě déle trvajícího prodlení ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru (bod 8.2.1 smlouvy). Na smlouvě se nachází podpis jen za žalobkyni, v části pro podpis žalovaného je uveden kód SMS verifikace.6. Z kopie občanského průkazu vyplývá, že se jedná o kopii občanského průkazu žalovaného.7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne , datum, částku 5 000 Kč na účet č. , č. účtu, .8. Soudu není zcela jasné, co má prokazovat listina označená „, název, “. Je tam uvedeno , název, , jméno žalovaného. Patrně měl tedy žalovaný zaplatit částku 1 Kč z účtu. Kdy a jak (na jaký účet) měla být částka zaslána, však uvedeno není.9. Ze zprávy , právnická osoba, ., vyžádané soudem, vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že touto právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 15 531 Kč do tří dnů. Dle podacího lístku byla tato výzva odeslána dne , datum, .11. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že předložená smlouva o podnikatelském úvěru byla uzavřena. Smlouva není žalovaným podepsaná a žádný jiný důkaz neprokazuje, že tuto smlouvou žalovaný uzavřel. Pouhý záznam o provedení SMS verifikace uvedený na textu smlouvy předloženém žalobkyní soud nepovažuje za dostatečný důkaz, že takto žalovaný smlouvu odsouhlasil. Není jasné, na základě čeho tam byl doplněn. Je sice zjevné, že žalovaný s žalobkyní jednal, když jí poskytl kopii občanského průkazu a uvedl č. účtu, jehož je majitelem dle zprávy banky, to však samo o sobě neprokazuje, že skutečně odsouhlasil předložený text smlouvy. Pokud jde o záznam, který snad má prokazovat zaplacení částky 1 Kč z účtu žalovaného, tak z toho nevyplývá ani to, kdy byla zaplacena, natož že by tím žalovaný mínil potvrdit smlouvu. Ostatně žalobkyně v žalobě tvrdila, že platbu 1 Kč měl žalovaný zaslat pro ověření majitele účtu v rámci zřízení uživatelského účtu, nikoliv jako potvrzení smlouvy. Jiný důkaz prokazující uzavření smlouvy ze strany žalovaného předložen nebyl.12. Zde je namístě uvést, že způsob uzavření smlouvy o úvěru tak, jak uváděla žalobkyně, tj. prostřednictvím internetových stránek, je samozřejmě možný, avšak žalobkyně neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena. Žádné z důkazů spolehlivě neprokazují, že žalovaný vyslovil souhlas s předloženým textem smlouvy. Jen to, že byly peněžní prostředky odeslány nebo to, že byl žalovaný k zaplacení upomínán, neprokazuje, že k uzavření předložené smlouvy došlo.13. Bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne , datum, částku 5 000 Kč na jeho účet, což dokazuje potvrzení o provedené platbě a zpráva banky, podle které předmětný účet patřil žalovanému.14. Z výzvy k úhradě vyplývá, že touto byl žalovaný vyzván k zaplacení, podací lístek prokazuje, že výzva byla odeslána , datum, . Z žádného důkazu však nevyplývá, zda a kdy byla výzva žalovanému doručena.15. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k navržení důkazů k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Jelikož se toto poučení poskytuje zásadně na jednání, není na místě jednání odročovat proto, aby účastníkovi mohlo být poučení poskytnuto dodatečně. Neúčast na jednání jde k tíži žalobkyně.16. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), avšak bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 5 000 Kč, hodnotil soud tento nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, který je žalovaný povinen vydat dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku proto platí, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost tak nastane v den, kdy je dlužník věřitelem o plnění požádán. I když byla předložena výzva k úhradě před podáním žaloby, nebylo prokázáno, že tato byla žalovanému doručena. Přitom právní jednání působí až okamžikem, kdy dojde adresátovi (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku). Za první doručenou výzvu k placení tak soud považuje až žalobu v této věci. Ta byla žalovanému poprvé doručována spolu s elektronickým platebním rozkazem na adresu jeho sídla dne , datum, , tím se dostala do jeho dispoziční sféry a nehraje roli, že si žalovaný zásilku nevyzvedl. Tímto dnem tak nastala splatnost dluhu, od následujícího dne byl žalovaný v prodlení a byl povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení vyplývá z 1. dne prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Pokud jde o další nároky, které měly být sjednány ve smlouvě, tj. poplatek za poskytnutí úvěru a sankce za prodlení (smluvní pokuta ve smyslu § 2048 odst. 1 občanského zákoníku), tak jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nelze mít za to, že by žalovanému z této smlouvy vznikly jakékoliv povinnosti. Soud tedy pro neunesení důkazního břemene žalobu v této části shledal nedůvodnou. Proto žalobu ve zbytku zamítl.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.