7 C 367/2025-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 37 938 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobce odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná měla peněžní prostředky + poplatek ve výši 23 750 Kč žalobci vrátit prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši 625 Kč. Žalovaná zaplatila žalobci pouze částku ve výši 10 812 Kč. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal zaplacení částky 37 938 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před sjednáním úvěru uvedl žalobce, že ta byla zkoumána na základě údajů uvedených v kartě klienta a dále podle lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích a v databázi společnosti , právnická osoba2. Žalovaná se k jednání omluvila.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, soud naznal, že byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru a žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalobce poskytl úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala, že žalobci zaplatí vedle této půjčené částky souhrnný poplatek ve výši 23 750 Kč s tím, že první splátka je splatná , datum, a každá další ve lhůtě sedmi dní po datu splatnosti předchozí splátky. V evidenční kartě klienta žalovaná uvedla, že její příjem pochází ze mzdy ve výši 14 920 Kč a výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, ostatní výdaje představují životní minimum ve výši 4 360 Kč.4. Z výpisu splátek bylo soudem zjištěno, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas.5. Z předžalobní výzvy bylo soudem zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky.6. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, žalobce se žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V ní se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky včetně souhrnného poplatku 23 750 Kč splatit v 78týdenních splátkách ve výši 625 Kč. V evidenční kartě klienta žalovaná uvedla, že její příjem pochází ze mzdy ve výši 14 920 Kč a výdaje na bydlení činí 4 872 Kč, ostatní výdaje představují životní minimum ve výši 4 360 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaná zaplatila žalobci celkem 10 812 Kč. Zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku.7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitelky, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou.15. Dle názoru soudu v daném případě žalobce nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splatit úvěr, když žalobce sice zjišťoval informace o příjmech a výdajích žalované, avšak tyto informace si žádným způsobem neověřil – neověřil si ani příjmy, ani výdaje žalované. Žalobce tak zejména nezjistil, jaké jsou „volné“ peněžní prostředky žalované a zda z nich bude žalovaná schopna uhradit úvěr. Žalobce tak neměl dostatek podkladů, aby vyhodnotil, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalované splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy, když k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce nezasáhl pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovanou ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr nelze přenášet na žalovanou, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotnou žalovanou, která nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopna dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.16. Jelikož se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, připravil se o možnost být poučen o nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. S neunesením důkazního břemene se pak pojí odpovídající procesní důsledky – v tomto případě částečný neúspěch ve věci.17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobce žalované poskytl částku 25 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobcem a žalovanou jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná uhradila částku 10 812 Kč. K vrácení tak stále zbývá částka 14 188 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované.18. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši 14 188 Kč, když teprve soud určí dobu, v níž bude žalovaná povinna danou částku žalobci zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se ocitla v prodlení – nikoliv však dříve.19. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované (i s ohledem na její deklarovaný příjem pocházející ze starobního důchodu), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 14 188 Kč zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalované v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.20. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji nepřiznal ani jedné z účastnic, neboť žalobce byl z větší části neúspěšný a žalované s ohledem na její nečinnost žádné náklady nevznikly.