30 C 94/2026-18 – Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 2.3.2026 domáhala na žalovaném zaplacení 34.429,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 21.10.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30.000,- Kč. Bylo ujednáno, že žalovaný vrátí žalobkyni peněžní částku v celkové výši 40.824,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,24 % ročně. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr k 25.1.2026 zesplatnila, přičemž k tomuto dni dlužná částka činila 31.559,- Kč, když byla složena z neuhrazených splátek ve výši 3.401,- Kč a z nesplacené jistiny ve výši 28.158,- Kč. Dále bylo ujednáno, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky ve výši 100,- Kč za zaslání písemné upomínky, přičemž žalobkyně v této věci žalovanému zaslala tři upomínky, tj. domáhá se částky 300,- Kč. Smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499,- Kč za každý jednotlivý případ prodlení. K okamžiku zesplatnění se žalovaný dostal do prodlení s úhradou tří splátek, pročež se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 1.497,- Kč (3 x 499,- Kč). Smluvními stranami byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Za období od 26.1.2026 do 28.2.2026 se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 1.073,- Kč – počítáno z částky 31.559,- Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 34.429,- Kč, smluvního a zákonného příslušenství a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), jsou splněny, a proto k projednání věci nenařizoval jednání.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 21.10.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30.000,- Kč. Bylo ujednáno, že žalovaný vrátí žalobkyni peněžní částku v celkové výši 40.824,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,24 % ročně. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr k 25.1.2026 zesplatnila, přičemž k tomuto dni dlužná částka činila 31.559,- Kč, když byla složena z neuhrazených splátek ve výši 3.401,- Kč a z nesplacené jistiny ve výši 28.158,- Kč. Dále bylo ujednáno, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky ve výši 100,- Kč za zaslání písemné upomínky, přičemž žalobkyně v této věci žalovanému zaslala tři upomínky, tj. domáhá se částky 300,- Kč. Smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499,- Kč za každý jednotlivý případ prodlení. K okamžiku zesplatnění se žalovaný dostal do prodlení s úhradou tří splátek, pročež se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 1.497,- Kč (3 x 499,- Kč). Smluvními stranami byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Za období od 26.1.2026 do 28.2.2026 se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 1.073,- Kč – počítáno z částky 31.559,- Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, ničeho nezaplatil.5. Lze konstatovat, že žalovaný žalobkyni nezaplatil (nevrátil) částku 34.429,- Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), na základě které byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit ujednané úroky (§ 2395 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v důsledku této skutečnosti žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokuty dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ. A konečně soud nárok žalobkyně na uhrazení poplatku za upomínání posoudil jako nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky dle § 513 NOZ.7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.282, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.378, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34.429, Kč sestávající z částky 700, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 700, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 700, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.400, Kč ve výši 504, Kč.9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.