ECLI: ECLI:CZ:OSUL:2026:34.C.112.2026.1 Datum: 2026-06-19 Předmět: o zaplacení 11 478 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 151 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 11 z. č. 48/1997 Sb., § 1724 z. č. 89/2012 Sb., § 2643 z. č. 89/2012 Sb. náklady řízenílhůtyodročenídoručovánínáhrada nákladů
O co šlo: o zaplacení 11 478 Kč s příslušenstvím (§ 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 151 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 11 z. č. 48/1997 Sb., § 1724 z. č. 89/2012 Sb., § 2643 z. )
1. Žalobkyně se domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku , částka, spolu s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazené zdravotní péče poskytnuté žalovanému jako samoplátci. Tento nárok sestává z částky , částka, vyúčtované fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, za ambulantní vyšetření (klinika hematologie, biochemická ambulance a emergency) poskytnuté dne , datum, , splatné dne , datum, , dále z částky , částka, vyúčtované fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, za ambulantní ošetření (emergency a radiodiagnostické oddělení) poskytnuté dne , datum, . Žalobkyně uplatňuje úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Nárok je odůvodněn tím, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče účasten systému veřejného zdravotního pojištění v ČR, a proto je povinen uhradit poskytnuté zdravotní služby v plné výši dle cenových předpisů.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).4. Z osobního účtu žalobkyně soud zjistil, že dne , datum, poskytla žalovanému biochemické, hematologické vyšetření, ošetření na emergency, přičemž náklady tohoto vyšetření činily částku , částka, .5. Z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému, jehož zdravotní pojištění nebylo zjištěno, zdravotní služby spočívající v biochemickém vyšetření (, částka, ), v klinické laboratoři (, částka, ) a na emergency oddělení (, částka, ) v celkové výši , částka, , se splatností dne , datum, .6. Z osobního účtu žalobkyně soud dále zjistil, že dne , datum, poskytla žalovanému ošetření na pracovišti úrazové chirurgie, přičemž náklady tohoto ošetření včetně rentgenu činily částku , částka, .7. Z faktury č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému, jehož zdravotní pojištění nebylo zjištěno, za ambulantní ošetření na pracovišti úrazové chirurgie částku , částka, se splatností dne , datum, .8. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení částky , částka, s lhůtou 7 dnů od doručení výzvy. Písemnost byla doručována provozovatelem poštovních služeb. Žalovaná si písemnost nevyzvedla.9. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, zdravotní péči zahrnující biochemické vyšetření a další ambulantní výkony a dne , datum, ambulantní ošetření na pracovišti úrazové chirurgie včetně rentgenového vyšetření. Za tyto zdravotní služby žalobkyně žalovanému vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, na částku , částka, se splatností dne , datum, a fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, na částku , částka, se splatností dne , datum, . Žalovaný v době poskytnutí zdravotní péče nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, a byl proto povinen uhradit poskytnutou zdravotní péči jako samoplátce. Žalovaný vyúčtované částky ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne , datum, . Na základě uvedeného soud uzavírá, že žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku , částka, představující úhradu za poskytnutou zdravotní péči, kterou přes výzvu k plnění neuhradil.10. Podle § 2643 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), platí, že zdravotní služby se poskytují za úhradu, nestanoví-li zákon jinak.11. Podle § 11 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jsou zdravotní služby hrazeny z veřejného zdravotního pojištění pouze osobám, které jsou účastny tohoto systému.12. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotních služeb účasten veřejného zdravotního pojištění v České republice. Za této situace byl žalovaný povinen uhradit poskytnuté zdravotní služby přímo žalobkyni jako samoplátce, a to v souladu s platnými cenovými předpisy , právnická osoba, . Mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený poskytnutím zdravotních služeb žalobkyní a jejich přijetím žalovaným (§ 1724 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovanému zdravotní péči řádně poskytla, čímž jí vzniklo právo na zaplacení ceny za tyto služby. Žalovaný naopak svou povinnost uhradit cenu poskytnutých služeb nesplnil, a dostal se tak do prodlení.13. Podle § 1970 o. z. je dlužník, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, povinen zaplatit věřiteli úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni proto náleží i požadované úroky z prodlení, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur.14. Soud proto uzavírá, že nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím je po právu a byl uplatněn důvodně.15. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.