36 C 201/2025-35 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužné platby za odebranou elektřinu, kterou žalované dodávala na základě smlouvy do odběrného místa , adresa, , a to ve výši 16 687,15 Kč a 4 324,99 Kč. Odebranou elektřinu a související služby žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou splatnou dne 10. 10. 2024 vystavenou na částku 16 687,15 Kč a fakturou splatnou dne 25. 11. 2024 vystavenou na částku 4 324,99 Kč. Žalobkyně dne 1. 11. 2024 provedla odpojení elektřiny v odběrném místě, za což žalobou požaduje poplatek ve výši 9 600 Kč, který byl splatný dne 2. 12. 2024. Žalovaná ničeho neuhradila, ocitla se tak v prodlení, proto žalobkyně kromě jistin dlužných částek požadovala také zákonné úroky z prodlení.Zdejší soud dne 24. 2. 2026 rozhodl rozsudkem č. j. 36 C 201/2025-27, kterým výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 012,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 687,15 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 324,99 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II. žalobu se co do zaplacení částky 9 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 600 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení zamítl a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 651,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 23. 3. 2026, dříve, než rozsudek nabyl právní moci, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do zaplacení částky 9 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 600 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení (tedy co do zamítavého výroku II. rozsudku). Důvod zpětvzetí žaloby neuvedla.Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.Dle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět před tím, než rozsudek nabyl právní moci, soud dle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil a výrok II. a s ním i výrok III. (jedná se o výrok akcesorický) rozsudku zrušil, když žalovaná k výzvě soudu nesdělila žádný vážný důvod, pro který se zpětvzetím návrhu nesouhlasí.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do nároku přiznaného výrokem I. rozsudku a zároveň zavinila zastavení řízení co do částky uvedené ve výroku I. tohoto usnesení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 651,60 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl procesního úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a nezavinění žalované na zastavení řízení v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 225 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 612,14 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí, výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení za částečné zpětvzetí žaloby nenáleží, neboť k provedení tohoto úkonu právní služby žalovaná nezavdala žádný důvod. Navíc se nejedná o úkon potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva, jak má na mysli § 142 odst. 1 o. s. ř.Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.