36 C 223/2025-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému dne 9. 2. 2024 celkem částku 36 100 Kč a dne 12. 2. 2024 částku 3 900 Kč převodem na účet žalovaného. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, když uzavření smlouvy o úvěru není schopna žalobkyně doložit. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení částky dopisem odeslaným dne 20. 6. 2025, proto požaduje i úroky z prodlení od 1. 7. 2025 do zaplacení, když splatnost částky byla stanovena v zaslaném dopise. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovanému byla na jeho bankovní účet dne 9. 2. 2024 připsána celkem částka 36 100 Kč a dne 12. 2. 2024 částka 3 900 Kč (výpis z účtu žalovaného za únor 2024). Dále zjistil, že společnost , právnická osoba, . žalovanému oznámila postoupení pohledávek za ním na žalobkyni dopisem ze dne 20. 6. 2025 odeslaným téhož dne a že žalobkyně žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení dlužné částky do tří dnů (oznámení o postoupení a předžalobní výzva ze dne 20. 6. 2025 s podacím lístkem).5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalovanému, posoudil soud vztah mezi společností , právnická osoba, a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „NOZ“). Ochuzenou (předchůdkyní žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (částka 40 000 Kč), k jejímuž vrácení do tří dnů byl žalovaný vyzván (§ 1958 NOZ) dopisem ze dne 20. 6. 2025 odeslaným téhož dne. Dle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalovanému došla dne 25. 6. 2025, žalovaný byl dle výzvy povinen zaplatit do 28. 6. 2025. Dnem následujícím, tedy 29. 6. 2025, se žalovaný dostal do prodlení a věřitel je tak oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. NOZ, když žalobkyně doložila postoupení pohledávek za žalovaným na svou osobu.6. Soud proto žalobě zcela vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 050 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.