Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, na obou žalovaných domáhala vyklizení a odevzdání bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, adrese , adresa, , jíž je žalobkyně vlastnicí, s tím, že nájem skončil dne , datum, , žalobkyně sepsala s prvou žalovanou dohodu o vyklizení bytu do , datum, , na základě ústní dohody bylo umožněno žalovaným v bytě setrvat do , datum, , avšak byt dosud vyklizen a odevzdán nebyl.2. Prvá žalovaná k žalobě uvedla, že v bytě skutečně nadále bydlí, žalobkyně jí asi před čtyřmi měsíci s nějakým mužem vyhrožovala a nadávala jí. Dále uvedla, že se ráda vystěhuje, až bude mít kam.3. Druhý žalovaný je podle provedené lustrace v ISZR z , datum, omezen ve svéprávnosti. Podle rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , je druhý žalovaný na dobu dalších pěti let omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není schopen samostatně uzavírat smlouvy, které by ho zavazovaly k budoucímu finančnímu plnění a ze kterých by vyplývaly finanční závazky, není schopen činit právní jednání související s bydlením, uzavírání smluv o nájmu či podávání výpovědi z nájmu a placení nájemného, není schopen jednat před správními orgány a soudy. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo druhému žalovanému jmenováno opatrovníkem statutární město , adresa, . K věci druhý žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka toliko uvedl, že se pokusí co nejdříve vystěhovat. Sám žalovaný, ač byl přítomen jednání dne , datum, a byl mu přímo poskytnut prostor k vyjádření, se nevyjádřil.4. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , evidujícím stav k , datum, , je vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, vymezené v budově č.p. , Anonymizováno, (bytový dům) na , adresa, , žalobkyně.5. Podle nájemní smlouvy z , datum, , se měli žalobkyně jako pronajímatel a oba žalovaní jako nájemci dohodnout na nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě č.p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , jíž je žalobkyně vlastnicí, na dobu určitou od , datum, do , datum, , tedy nikoli do , datum, , jak nesprávně tvrdí žalobkyně.6. Podle dohody o ukončení nájmu z , datum, se měli žalobkyně a oba žalovaní dohodnout na ukončení nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou z , datum, tak, že nájemní vztah se ukončuje ke dni , datum, , a do stejného data se žalovaní zavazují byt vyklidit a předat žalobkyni.7. Tzv. poslední předžalobní výzvou z 4. 3. 2026 žalobkyně vyzvala prvou žalovanou k vyklizení bytu do 30. 4. 2026. Výzva byla prvé žalované podle kopie obálky podací č. , Anonymizováno, odeslána dne 4. 3. 2026.8. Shora uvedená skutková zjištění v převážné části odpovídají tvrzení žalobkyně a účastníci neměli proti provedeným listinným důkazům žádných věcných námitek. K námitce prvé žalované, podle níž jí žalobkyně asi před čtyřmi měsíci vyhrožovala, soud uvádí, že touto nebylo zapotřebí se zevrubně zabývat, neboť je zřejmé, že případné výhružky, jak chování žalobkyně prvá žalovaná nazývá, měly nastat až poté, co se účastníci měli dohodnout na ukončení nájmu a vyklizení bytu do 31. 1. 2026. K dohodě o ukončení nájmu tedy nebyli žalovaní žádným protiprávním způsobem dotlačeni. Tvrzení týkající chování žalovaných v bytě, jež následně vedlo k ukončení nájemního vztahu, a tvrzení o úhradách nájemného nejsou pro tento spor relevantní vůbec, proto se soud jimi nezabýval. S ohledem na věcné vymezení sporu (o vyklizení bytu užívaného bez právního titulu) bylo dále nadbytečné zabývat se blíže také tím, zda žalobkyně v době uzavření nájemní smlouvy či dohody o ukončení nájmu věděla o tom, že je druhý žalovaný omezen ve svéprávnosti a v jakém rozsahu, příp. kdy přesně se o tom dozvěděla, či zda opatrovník druhého žalovaného dodatečně jednání schválil, tvrzeno to ostatně opatrovníkem nebylo.9. Soud v řízení učinil na základě provedeného dokazování a tvrzení účastníků následující skutková zjištění. Žalobkyně je vlastnicí předmětné bytové jednotky. Dne 14. 8. 2025 se dohodla s žalovanými na tom, že ji budou pronajímat do 30. 11. 2026, avšak dne 20. 11. 2025 se s nimi dohodla, že nájemní vztah skončení dne 31. 1. 2026 a téhož dne žalovaní byt vyklidí a předají žalobkyni. Dne 4. 3. 2026 žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu do 30. 4. 2026. Byt dosud vyklizen žalovanými nebyl.10. Soud na věc aplikoval následující právní normy.11. Podle § 1012 věty prvé o. z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.12. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.13. Každý vlastník věci, tedy i žalobkyně coby vlastnice předmětného bytu (bytové jednotky), má podle § 1012 věty prvé o. z. právo dle své vůle nakládat se svou věcí a jiné osoby z jejího užívání vyloučit. Jedním z prostředků k zajištění výkonu vlastnického práva poskytovaných zákonnou úpravou vlastníku věci je tzv. reivindikační žaloba (žaloba na vydání věci) ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. Reivindikační žalobu v případě nemovitých věcí představuje právě žaloba o vyklizení, jakou podala aktivně věcně legitimovaná žalobkyně proti žalovaným, kteří předmětný byt užívají.14. Na žalobkyni jinými slovy bylo prokázat toliko své vlastnické právo a skutečnost, že žalovaní byt užívají, což se jí podařilo. Na žalovaných, kteří uznali, že byt užívají bylo, aby v rámci své obrany tvrdili a prokázali, že jim svědčí právo k užívání předmětného bytu, tedy že mají právní titul k jeho užívání. To se jim nepodařilo, ostatně to ani netvrdili, naopak tvrdili, že se chtějí co nejdříve odstěhovat.15. Nájemní vztah založený nájemní smlouvou z , datum, ve smyslu § 2201 a násl. o. z., jež byla zjevně platně uzavřena mezi žalobkyní a prvou žalovanou, zanikl dohodou ze dne , datum, ve smyslu § 1981 o. z. Do , datum, byla proto prvá žalovaná povinna byt vyklidit, resp. v ústně dohodnuté prodloužené lhůtě do , datum, . Prvá žalovaná však byt nevyklidila a byt ve vlastnictví žalobkyně nadále užívá bez právního důvodu.16. Druhý žalovaný naopak byt užívá bez právního důvodu od počátku, neboť nájemní smlouva z , datum, je ve vztahu k němu podle § 581 o. z. ve spojení s § 588 o. z. neplatná. Druhým žalovaným nebylo tvrzeno, že by mu jednání nebylo na újmu (§ 65 odst. 1 o. z.), či že by došlo k dodatečnému schválení takového jednání opatrovníkem (§ 65 odst. 2 o. z.). Z tvrzení druhého žalovaného (učiněného prostřednictvím opatrovníka), který si hledá nové bydlení a chce se co nejdříve odstěhovat, nadto nic takového neplyne. Soud proto také v případě druhého žalovaného dospěl k jednoznačnému závěru, že i ten užívá byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu.17. Soud s ohledem na výše uvedené tedy uzavřel, že nejpozději od , datum, oba žalovaní užívají byt bez právního důvodu a žaloba na vyklizení je důvodná. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.18. Prvá žalovaná (matka druhého žalovaného, nad kterým má zjevně nezanedbatelný vliv) nehodlá předmětný byt vyklidit a předat jej dříve, než si najde jiné odpovídající bydlení, přestože nejpozději od listopadu 2025 prokazatelně ví, že tak měla již do , datum, učinit, a měla tedy dostatek času zajistit pro oba žalované nové bydlení. Byt však nevyklidila a neodevzdala ani ona ani druhý žalovaný. Soud proto v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“) přistoupil k určení lhůty k vyklizení a odevzdání vyklizeného bytu ve standardní délce 15 dnů od právní moci rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvou žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce , částka, za každý ze tří účelných úkonů (zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, účast na jednání) dle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. v spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Lhůtu k zaplacení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve standardní třídenní délce od právní moci rozsudku.20. Žalobkyně byla zcela úspěšná také ve vztahu k druhému žalovanému a má tedy i vůči němu právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že druhý žalovaný je však v poměrně významném rozsahu omezen ve svéprávnosti, je zjevně ve vleku své matky (prvé žalované) a byt nevyklidil zejména proto, že prvá žalovaná si přeje, aby zůstali pohromadě, soud přistoupil k moderaci nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. a žalobkyni náhradu nákladů řízení ve vztahu k druhému žalovanému nepřiznal. Osobní poměry druhého žalovaného jsou totiž důvody hodné zvláštního zřetele. Poučení o zamýšleném postupu podle § 150 o. s. ř. soud žalobkyni neposkytoval, neboť její právo na náhradu nákladů zdejšího řízení je zcela saturováno výrokem o náhradě nákladů řízení ve vztahu k prvé žalované.